Lady Snowblood

Najkrvavejší samurajský film aký som zatiaľ videl (ale pravda je taká že som ich až toľko nevidel). Prirovnávanie k Tarantinovmu Kill Bill je namieste pretože si do svojho opusu s tohoto filmu vypožičal až nepekne veľ. Ako nápad tak aj samotný ústredný motív hudby a konštrukciu deja vyrozprávanú v kapitolách. (Je toho dosť.) Na rok 1973 sú tu extrémne vydarené krvilačné scény pri ktorých až prehnane striekajú z protivníkov litre a litre realisticky vyzerajúcej krvi. Nechýba sekanie končatín, štýlové samurajské postoje seky a mnoho iného. Scéna pri ktorej obesenec prišiel o pól trupu či boss o dve ruky naraz ma dostali. Jediné čo troška kazí dojem je dĺžka. Prvých 30 minút filmu vyznie ako obsah predchádzajúcej časti tu by som sa nebál keby išlo o 3 hodinový epos. (15.08.2013)

Skupina padouchů přepadne manžele - manžel je brutálně zavražděn, žena několikrát znásilněna. Pomsta má však netradiční podobu, protože ačkoliv se znásilněná žena jednomu z padouchů pomstí, rozhodne si nechat "udělat" potomka, aby se mohl mstít za ni. A tak když krátce po porodu zemře, její dcera se stane nástrojem pomsty - ve skutečnosti ničím jiným než nástrojem ani není. Projde přísným výcvikem a stane se z ní stroj na zabíjení, spíše terminátor s mečem než člověk. Jde od padoucha k padouchovi, a když je tento náhodou mrtvý, případně se zabije krátce před jejím příchodem, jako by musela mít pocit, že ho skutečně zabila. V případě hrobu ranou meče poškodí náhrobní kámen, pokud se padouch zabil před jejím příchodem, přetne jeho mrtvé tělo v půli. Paradoxně nemá ke svému jednání žádnou skutečnou motivaci - jí nikdo neublížil a vzhledem k výchově, kterou prošla, ani nemůže vědět, co rodičovská láska je (rodiče ani nikdy nepoznala). Nelineárně (v kapitolách) vyprávěná Lady Snowblood je typickým představitelem exploatačních japonských filmů osmdesátých let - rychlé transfokace, krvavé atrakce, samoúčelné efekty (dvojexpozice s komiksem; zrychlování a zpomalování). (13.01.2006)

Lady Snowblood je dítě láskyplné snahy a tvůrčího úsilí vynikajících filmových profesionálů. Všichni dohromady vytvořili dílo, které vysoce ční nad okolními filmy své doby, a jako mnozí před nimi i po nich dokázali, že i řemeslná komerční podívaná může být unikátním a osobitým dílem. - více v recenzi na Rejže.cz (05.04.2011)

Asi jako spousta dalších, co to tu viděla, jsem na film koukl hlavně ze zvědavosti, čím že se to nechal Tarantino inspirovat při psaní Kill Bill. Mno... nebudu to napínat, Lady Snowblood je jen slabý odvárek řádění Nevěsty Umy Thurman. Avšak oněch stylizovanejch záběrů, jako třeba cákance krve na fialové kytky (nevím, co to bylo za kytky, asi fialky :-), nebo ikonická červená krev na sněhobílém... sněhu :-), jsem se dočkal, je to tady všechno, včetně jedný songy, co zazněla i v Kill Bill. Kurde ale tu japonštinu nedostanu půl roku z uší...! (08.07.2014)

Díky bohu, že si Tarantino vybral tuhle Japonskou pecku jako předlohu pro svůj fantastický Kill Bill. Lady Snowblood má na první pohled klasickou zápletku jako většina filmů o pomstě, ale není tomu tak, protože se nemstí jako ve většině podobných filmů hlavní hrdinka, ale její dcera, která je od malička vychována jako zabiják a v hlavě nosí jen myšlenku na pomstu. Vizuálně snímku nejde vůbec co vytknout a hlavně já osobně miluju kontras sníh - krev. Krví se v Lady Snowblood zrovna moc nešetří a krev ani neteče ona rovnou stříká ! Dále nejde nepochválit fantastickou hudbu kterou si určitě zamiloval i Tarantino a troufnu si říct, že tenhle snímek je průkopník v žánru o pomstě. (07.06.2010)