Zakázané hry

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Hrůzy druhé světové války pohledem malého dítěte které ještě tak úplně nechápe co se kolem něj odehrává. Nutno uznat, že dětští herci byli velmi přirození a uvěřitelní. Jenom škoda, že děj se pak už víceméně na pozadí války i když ten úvod je intenzivní vesměs vleče od ničeho k ničemu. Nicméně závěr rozhodně silný, ale na ty čtyři hvězdičky to u mě nakonec nepřeklopil.65% (02.05.2024)

Stopy vojny na duši aj v konaní sa odrážajúce sa v hrách detí, vytvárajúcich vlastné cintoríny aj v správaní dospelých, neustále bojujúcich svoje malé nenávistné susedské, či náboženské vojny a to bez ohľadu na skutočnú vojnu všade navôkol. Chápem kritiku režisérov novej vlny vyčítajúcej tomuto filmu literárnosť a tým pádom aj čiastočné odtrhnutie od reálneho života. Vyobrazené symbolické peripetie ukazujúce odraz vojny za frontovou líniou a drsné vyústenie sú ale natoľko silné, že výhrady prílišnej literárnosti sú v porovaní s nimi zanedbateľné. (22.10.2012)

Benátským Zlatým lvem ověnčený černobílý protiválečný film, už z podstaty roku svého vzniku ještě čerstvá reakce na válku, o to více nečekaný je jeho častý komický přesah (pro francouzskou kinematografii je takováto reflexe války téměř typická). Film, který je chvílemi komedií (hašteření dvou sedláckých rodin), dokonce až fraškou (rvačka na hřbitově končící v čerstvě vykopaném hrobě), za chvíli zase melodramatem s až kýčovitým hudebním doprovodem (té Španělské romance bylo místy přespříliš). Fakt, že válka má silně absurdní rozměr, chtěli tvůrci akcentovat exponováním dvou dětských hrdinů, na nichž jsou důsledky války modelově demonstrovány - morbidní dětské hry odpovídají prostředí a době, malá Paulette a Michel (roztomile zahraní) by si v mžiku mohli hrát se Svěrákovic Koljou. Zakázané hry jako takové ale nejvíce vypovídají o rozdílném průběhu války v jednotlivých částech Evropy, nedovedu si představit, že by se takovýhle ,,soft" válečný film krátce po válce natočil u nás nebo třeba v takovém Polsku, o Rusku raději nemluvě... (19.10.2012)

Skličující podívaná, která na mě měla až zdrcující dopad. Osobně jsem tenhle příběh malé holčičky, které zabili rodiče i pejska, sledoval pohnutý dojetím. Jinak by mě mimochodem celkem zajímalo, jestli tenhle film náhodou neinspiroval Stephena Kinga k napsání jeho románu Řbitov zviřátek - kdo to ví, odpoví (?). (08.01.2013)