Jiný člověk
A Different Man
A Different Man
A Different Man
A Different Man
Réžia:
Aaron SchimbergScenár:
Aaron SchimbergKamera:
Wyatt GarfieldHudba:
Umberto SmerilliHrajú:
Sebastian Stan, Renate Reinsve, Marcell Gellért, Adam Pearson, Juney Smith, John Keating, Eleanore Pienta, Lawrence Arancio, Owen Kline, Karoline (viac)Obsahy(2)
Edward (Sebastian Stan) je živoriaci herec, ktorému k príležitostným rolám pomáha predovšetkým jeho vážnou chorobou znetvorená tvár. Už dávno si zvykol, že ho väčšina ľudí považuje za monštrum, no napriek tomu je rád, že existujú ľudia, ktorým záleží viac na jeho charaktere, než na jeho vzhľade. Jednou z nich je Ingrid (Renate Reinsve) mierne excentrická susedka a začínajúca ctižiadostivá divadelná režisérka, ktorej ambíciou je napísať hru o Edwardovi a jeho živote. Život sa mu radikálne zmení, keď sa rozhodne podstúpiť experimentálny chirurgický zákrok, ktorý sľubuje, že sa stane „iným človekom“. A to doslova. Operácia dopadne nad očakávania dobre a Edward razom vyzerá ako úplne obyčajný Američan stredného veku. Čoskoro však zisťuje, že strata výnimočnosti, hoci okolím vnímanej skôr negatívne, mu chýba viac, než by čakal. Zmena, ktorá mala viesť k lepšiemu životu, ho vyšle na životnú dráhu, ktorá končí v stanici „Všetko je zle“. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
Na jeden z highlightů letošního karlovarského festivalu jsem si musel počkat až do jeho posledního dne, ale stálo to za to. Tohle multižánrové zjevení od studia A24 mě vyloženě překvapilo. Sebastian Stan podává pohlcující výkon, za nějž byl letos v Berlíně oceněn Stříbrným medvěděm. Po nedávno uvedené Substanci tu máme další snímek, který se pouští do tématu duality osobnosti po radikální změně její tělesné podoby, a i tentokrát to opravdu stojí za to. Jak se zdá, Cronenberg, Lynch a Kafka zanechali v Aaronu Schimbergovi hlubokou stopu a on jim to prostřednictvím Jiného člověka na plátně vrací. Vtahující bizár a přesně ten typ filmu, na který na festivalech chci narážet pokud možno častěji. [KVIFF 2024] ()
Kdybych nespatřil MaXXXine, osolil bych * * * – zhoubná tvář bující nadprodukce studia A24. Tyátr nesčetněkrát viděného. Dramaturgicky stabilní asi jako zanícenej nežit. __8/2024__ Pracovně jsem s tímhle amalgámem nakonec strávil nespočet hodin a vlastně mi pár náramných beďáků naskákalo, ba mi leccos i zpětně docvaklo. Ztotožňuju se nakonec s jednou z postav: „Do I really want to go and sit in an un-air conditioned theater for God knows how long to see some little play I've never heard of? And now I'm thinking all this shit, so that's how I know it's an interesting play.“ Scénář ale šustí papírem jako pokusná studie pořád, solím tomu tady teda alespoň papírově za * * * *. Toodle-loo! ()
O jinakosti a jejích možných následcích pro další osud člověka trochu jinak :-) ...což opět zajímavě reflektuje současnost, nepřímo i vcelku extrémní posun ve společnosti od dlouhodobého opovrhování jistými odchýlkami k jejich náhlé absolutní preferenci ve veřejném prostoru. Hlavní hrdina vypadá jako Sloní muž ze slavného Lynchova filmu, jen v moderním fantaskním světě má již příležitost chirurgického zákroku, po němž se postupně změní na běžně vypadajícího člověka. To mu ještě nedochází, že touto proměnou navždy ztrácí svou původní identitu, jež mu plně nevrátí ani pozůstalá sugestivní maska a... víc nebudu spoilerovat. :) **** Velmi zdařilá nezávislá komedie sice vzdáleně připomene Cronenbergovy body horrory, ale zároveň pracuje s motivem proměny lidského těla úplně odlišným způsobem. Film má v sobě dostatek odlehčujícího humoru a znetvořené postavy zde vyznívají jako svérázní sympaťáci s nezaměnitelným projevem (především u reálně postiženého Adama Pearsona), byť nejde o žádnou řachandu a spíše se zde rýsuje psychologické vykreslení dvou různých osobností s deformovaným obličejem ve světě scénického umění – stejně jako v nedávno viděném A Silent Agreement mě bavilo značné zasazení do divadelního prostředí se zákulisní přípravou „inkluzivní“ inscenace. Herecké výkony mě rovněž mimořádně přesvědčily, škoda jen občasného dojmu utahanosti, kdy některé záběry/scény jakoby trvaly pocitově déle, než aby film neztratil spád. [80%] [Cinematik 2024, Piešťany] ()
Kviff 2024 První tři čtvrtiny filmu namlsají, nesou se v zajímavém tíživém tempu, sem tam protknuté černým humorem. Možnost úniku od staré osobnosti byl využit zajímavě, nicméně v závěru je použitá směs zakopnutí, kdy je jako deus ex machina použité klišovité prostě mu hráblo. Podle mě promarněná příležitost, že si se závěrem scénárista nepohrál trochu lépe. ()
Natěšená na životní výkon Sebastiana Stana, kterého znám prakticky jenom z marvelovek, vyrazila jsem na film, jenž jeho režisér uvedl slovy: „Myslím, že je to hodně vtipný film, ale možná se mnou nebudete souhlasit.“ No, opravdu s ním nesouhlasím. Vtipný byl pro mě asi jenom fakt, že jsem ve Varech viděla hned za sebou dva filmy, které pracují s tematizací sebelásky a s touhou radikálně změnit svůj vzhled. Opravdu ale s vyšší atraktivitou získáme i lepší život? Hlavní hrdinka Substance a ústřední postava Jiného člověka by vám řekli, že určitě ne. Edwardovi jsem sice po většinu stopáže fandila, ale protivné vedlejší postavy a čím dál bizarnější děj mi dost zkazily celkový dojem. ()
Galéria (3)
Súvisiace novinky
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama