Jiný člověk
A Different Man
A Different Man
A Different Man
Réžia:
Aaron SchimbergScenár:
Aaron SchimbergKamera:
Wyatt GarfieldHudba:
Umberto SmerilliHrajú:
Sebastian Stan, Renate Reinsve, Marcell Gellért, Adam Pearson, Juney Smith, John Keating, Eleanore Pienta, Lawrence Arancio, Owen Kline, Karoline (viac)Obsahy(2)
Edward (Sebastian Stan) je živoriaci herec, ktorému k príležitostným rolám pomáha predovšetkým jeho vážnou chorobou znetvorená tvár. Už dávno si zvykol, že ho väčšina ľudí považuje za monštrum, no napriek tomu je rád, že existujú ľudia, ktorým záleží viac na jeho charaktere, než na jeho vzhľade. Jednou z nich je Ingrid (Renate Reinsve) mierne excentrická susedka a začínajúca ctižiadostivá divadelná režisérka, ktorej ambíciou je napísať hru o Edwardovi a jeho živote. Život sa mu radikálne zmení, keď sa rozhodne podstúpiť experimentálny chirurgický zákrok, ktorý sľubuje, že sa stane „iným človekom“. A to doslova. Operácia dopadne nad očakávania dobre a Edward razom vyzerá ako úplne obyčajný Američan stredného veku. Čoskoro však zisťuje, že strata výnimočnosti, hoci okolím vnímanej skôr negatívne, mu chýba viac, než by čakal. Zmena, ktorá mala viesť k lepšiemu životu, ho vyšle na životnú dráhu, ktorá končí v stanici „Všetko je zle“. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (10)
Úžasná filmařina, která má (doslova) ksicht a umí pracovat s režijní taktovkou precizně, silně a originálně. Budu se opakovat po jiných, ale jména jako Lynch, Cronenberg, Gilliam, Polanski i Burton se vám při sledování tohoto snímku budou vzadu v hlavě objevovat. Smíchejte styly a formy těchto režisérských velikánů a dostanete blend v podobě A Different Man, který si bere z jejich filmů to nejlepší, ale nabízí celistvý, koherentní a atypický zážitek s notnou dávkou mystéria, absurdního humoru, existencialismu, ale i hledání sebe sama v absurdnosti všedního new yorského života a nacházení vlastního hlasu. Neuvěřitelný Sebastian Stan a jeho velmi silný herecký projev. Režii Aarona Schimberga budu do budoucna sledovat. Škoda jen slabší poslední třetiny. KVIFF 2024 ()
Na první pohled nenápadné mistrovské dílo Aarona Schimberga dává neotřelým pohledem hold městu New York s jeho odvrácenou "off-Broadway" divadelní scénou, která zde funguje jako pozadí, ale i jakýsi výchozí polemizační bod, kterým bylo v režisérově předešlém filmu Spoutání na celý život prostředí filmové produkce, kdy persony ve smyslu masek nemusí nutně existovat pouze na jevišti ale i mimo něj. První diváci rádi srovnávají s Lynchem a Cronenbergem na základě povrchně podobných motivů. Režisér však před projekcí mluvil o tom, že chtěl natočit komedii, i když si je vědom toho, že divák bude mít tendence film vnímat jako tragédii. Podobnost by se tedy snad dala najít i s Woody Allenem, jehož nervozitu v jedné z prvních scén přisuzují samotnému protagonistovi (přímočarý dixieland z Allenových filmů je tu taky nahrazen patřičným jazzem nervóznějšího řazení, s nímž je třeba vyzdvihnout celou hudební složku filmu), nemluvě o již zmíněném uvěřitelném vyobrazení města v němž je děj zasazen. Formálně se místy jedná až o přístup experimentální a hravý, kdy jsou altmanovské vyhrocené kamerové transfokace doplněny o náhle výbuchy zvuku z pozounu a podobně. Mnozí zde zmiňují propad filmu v druhé půli, děj však s jistou uvolněností následuje klasické aristotelské schéma antické tragédie/komedie, tedy je vstup perfektně napsané postavy Oswalda právě moment, kdy film nabývá těch pravých grádů, s nimiž se rozjede tragikomická jízda za steskem nad svým původním životem až v duchu absurdního divadla. V době kdy se zprofanované studio A24 ocitlo za svým vrcholem s řadou průměrných projektů, vrací se nyní s filmem, jež naprosto splňuje jejich prvotní vizi. Současný americký nezávislý film ve své nejlepší formě i přes svou zřejmou nostalgii po časech minulých. ()
Kdybych nespatřil MaXXXine, osolil bych * * * – zhoubná tvář bující nadprodukce studia A24. Tyátr nesčetněkrát viděného. Dramaturgicky stabilní asi jako zanícenej nežit. __8/2024__ Pracovně jsem s tímhle amalgámem nakonec strávil nespočet hodin a vlastně mi pár náramných beďáků naskákalo, ba mi leccos i zpětně docvaklo. Ztotožňuju se nakonec s jednou z postav: „Do I really want to go and sit in an un-air conditioned theater for God knows how long to see some little play I've never heard of? And now I'm thinking all this shit, so that's how I know it's an interesting play.“ Scénář ale šustí papírem jako pokusná studie pořád, solím tomu tady teda alespoň papírově za * * * *. Toodle-loo! ()
Na jeden z highlightů letošního karlovarského festivalu jsem si musel počkat až do jeho posledního dne, ale stálo to za to. Tohle multižánrové zjevení od studia A24 mě vyloženě překvapilo. Sebastian Stan podává pohlcující výkon, za nějž byl letos v Berlíně oceněn Stříbrným medvěděm. Po nedávno uvedené Substanci tu máme další snímek, který se pouští do tématu duality osobnosti po radikální změně její tělesné podoby, a i tentokrát to opravdu stojí za to. Jak se zdá, Cronenberg, Lynch a Kafka zanechali v Aaronu Schimbergovi hlubokou stopu a on jim to prostřednictvím Jiného člověka na plátně vrací. Vtahující bizár a přesně ten typ filmu, na který na festivalech chci narážet pokud možno častěji. [KVIFF 2024] ()
Kviff 2024 První tři čtvrtiny filmu namlsají, nesou se v zajímavém tíživém tempu, sem tam protknuté černým humorem. Možnost úniku od staré osobnosti byl využit zajímavě, nicméně v závěru je použitá směs zakopnutí, kdy je jako deus ex machina použité klišovité prostě mu hráblo. Podle mě promarněná příležitost, že si se závěrem scénárista nepohrál trochu lépe. ()
Galéria (3)
Súvisiace novinky
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama