Jeden život

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)

Jeden život sází především na silné ústřední téma. Příběh Nicholase Wintona je fascinující a jsem rád, že jsem se o celé československé akci, i když s velkým zpožděním, mohl touhle formou něco dozvědět. Bohužel mám pocit, že tvůrci až příliš spoléhají právě na námět a samotné zpracování je v mnoha ohledech neuspokojivé. O Wintonovi se toho člověk příliš nedozví, nemá šanci jeho charakter prozkoumat do větší hloubky, a některé jeho činy (v obou časových rovinách) tak působí trochu z ničeho. Pasáže z minulosti jsou navíc dost uspěchané, chybí jím větší napětí a trpí i na herecké výkony některých zúčastněných, které mi přišly až strojené. Zvlášť u mladého Wintona je ten rozdíl oproti skvělému Hopkinsovi až propastný. Z filmařského hlediska jde tedy o mírné zklamání, ale co naplat, snímek mě i přesto třikrát dohnal k slzám. Ačkoliv to celé mohlo být mnohem komplexnější, tomuhle filmu o čisté lidskosti prostě ty slabší 4* dát musím. Ale pokud chcete o Wintonovi víc informací, hledejte jinde. 7/10 (03.02.2024)

Dotek dobra. V linii před vypuknutím války filmařsky rutinní, neobjevné, skoro až televizní. Ta druhá o ryzí skromnosti a velkém srdci to ale plastičností Hopkinsova projevu dokonale kompenzuje. Notoricky známé scény z televizního pořadu That's Life měly být emoční náloží, na mě ale nejvíc zapůsobila až ta poslední u bazénu. Pohled na tu spoustu nových větví stromu života možná otupí pocit viny, že z těch uschlých byly kdysi vyrobeny listy papíru, co zůstaly nepopsané.. (05.08.2024)

Jakou daň je třeba zaplatit za činění dobrých skutků? Z Jednoho života snadno mohlo být zcela rutinní historické drama a většina předválečných pasáží jím také je. Linka s osmdesátiletým Wintonem, který je navzdory svému hrdinství sžírán pochybami, však posouvá snímek do jednoznačného nadprůměru a nabízí nepříjemné podněty k zamyšlení. Více zde. (09.02.2024)

Komornější zpracování, kdy se emoce dohánějí až v závěru. Po skončení mi zůstala trpká chuť, že by si pan Winton zasloužil ke svým skutkům kvalitnější zpracování. Možná i nějakou minisérii. Není to špatné a poslední třetina o setkávání se s dětmi nabídne to nejlepší. S nacistů žádný strach nešel, žádné vypjaté scény, a postupné odjezdy děti spíše vyplňovali čas. Třemi hvězdami bych tomu ale dost křivdil. (17.09.2024)