Réžia:
James HawesScenár:
Lucinda CoxonKamera:
Zac NicholsonHudba:
Volker BertelmannHrajú:
Anthony Hopkins, Johnny Flynn, Lena Olin, Helena Bonham Carter, Jonathan Pryce, Romola Garai, Alex Sharp, Marthe Keller, Samuel Finzi, Michael Gould (viac)Obsahy(1)
Jeden život je britský životopisný film o britském humanitárním pracovníkovi Nicholasi Wintonovi. Film sleduje Wintona, který se ohlíží za svou minulostí, kdy pomáhal skupinám židovských dětí v Němci okupovaném Československu, aby se mohly ukrýt a uprchnout v letech 1938-39, těsně před začátkem druhé světové války. (Vertical Entertainment)
Videá (3)
Recenzie (142)
Příběh života Nicolase Wintona a jeho zachráněných dětí si zaslouží sám o sobě pět*. Hodnocení by u mě mohl snížit jenom hodně špatně natočený film. I když dříve viděné dokumenty mě oslovily ještě o fous více, protože skutečnost někdy předčí sebelépe zahranou story, Anthony Hopkins byl pro roli zralého sira Nicholase skvělou volbou. Výborní byli i Johnny Flynn coby jeho mladší podoba a Helena Bonham Carter jako Wintonova matka. Jsem ráda, že jsem se z filmu dozvěděla trochu víc i o zákulisí pražské organizace pro pomoc uprchlíkům a o jejich zahraničních pracovnících, kteří při této činnosti často nasazovali životy vlastní. ()
Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. ()
Pekný film, len mám smolu v tom, že som už videla film Nickyho rodina (takisto v kine) a tým pádom mi je obdivuhodný príbeh Nicholasa Wintona dobre známy a tak tento nový film o ňom a jeho deťoch ONE LIFE nezapôsobil na mňa až tak, ako keby to bolo moje prvé zoznámenie sa s ním. Páčili sa mi herecké výkony, najmä Anthonyho Hopkinsa. Obdivujem odvahu, pracovitosť, vytrvalosť a pokoru skutočného Wintona, jemu ako človeku by som dala najvyššie možné hodnotenie, ale aj filmu dávam tiež celkom pekné hodnotenie. Akurát, že Winton si ho už nepozrie. Hopkins môže byť hrdý na to, že mal tú česť zahrať si Wintona, veruže ešte viac hrdý ako by bol Winton, keby vedel, že vo filme o ňom ho bude hrať legenda ako Hopkins. [OV Sneak Surprise Preview, CineStar Mainz, poznámka pre mňa: súťaž Pepsi & UEFA]. ()
Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... ()
Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. ()
Galéria (205)
Zaujímavosti (14)
- Behom natáčania filmu v Prahe si okoloidúci fotili Hlavní nádráží obvešané vlajkami s hákovým krížom a šíritelia konšpiračných teórií rozniesli po sociálnych sieťach hoax, že vlajky rozvešali ukrajinskí utečenci. (matthew.17)
- Starý otec Heleny Bonham Carter z matkinej strany, Eduardo Proper de Callejon, tiež zachránil mnoho Židov pred holokaustom sfalšovaním španielskych výstupných víz. (Arsenal83)
Reklama