Jeden život

U snímků, jako je Jeden život, se často těžko od hodnocení odděluje důležitost vyprávěného tématu od umění ho správně vyprávět. Tady s tím ale nemám příliš problém. Snímek necílí na první dobrou, představuje věci komplexně, a když udeří na emocionální noty vší silou, je to zasloužené. Navíc když je postava Anthonyho Hopkinse konfrontována s mučivou pravdou o osudu lidí, které se mu nepodařilo zachránit, nepouští se do srdceryvného sebelítostného monologu, nesnaží se lacině zapůsobit na diváka, místo toho se projde k oknu a zadívá se do krajiny. Nuance hrají roli. Hopkins opět stvrzuje renomé jednoho z nejlepších herců současnosti, je navíc výborný a úchvatný, i když má k dispozici jen polovinu filmu. A Johnny Flynn mu zdatně sekunduje. Jen ti čeští herci v tom svými výkony chvílemi tak trochu dost trčí jako bolavý palec. To vědomě dávám stranou. (26.05.2024)

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována. (13.03.2024)

Nazývajú ho britským Schindlerom, no tento film nie je tak výraznou poctou ako slávny Spielbergov film. Majstrovstvo Sira Hopkinsa bola tutovkou, jasnou voľbou, aby to dopadlo čo najlepšie. Scenár ale neponúka toľko pod kožu sa vnárajúcich scén, je to veľa o diskusii, vyjednávaniach a zaujímavej ukážke toho, aké ťažko bolo imigračné úrady presvedčiť, aby urýchlene udelili víza, nájsť pre deti pestúnov a sponzorov, len aby zúbožené deti náhodou nezaťažili štátnu kasu. Veľkosť filmu sa ukazuje až na konci - tu dokáže "povinne" dojať a zároveň sa dozvedáme, že vďaka Wintonovi žije na tejto Zemi aktuálne asi 6000 ľudí. Inak ale na tak záslužný čin mi prišlo spracovanie dosť chladné, takže teplo nájdeme len v slovách preživších: "Je to náš národný hrdina. Urobil láskavý čin a nikomu to nepovedal..." (Vera Egermayerová) . (21.02.2024)

Příběh britského Schindlera, který má pro Československo silnou hodnotu. Doposud televizní James Hawes plní pozici schopného televizního rutinéra, kromě lidského výkonu Anthonyho Hopkinse ovšem Jeden život stojí za pozornost především díky skutečně působivé a především emocionální výpovědi o lidském příběhu, který svádí k zamyšlení a je nevyhnutelně aktuálnější, než by člověk sám chtěl. Ten, kdo zachrání jeden život, zachrání svět.... (02.02.2024)

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. (08.02.2024)