Jeden život

Myslím si, že u mě na té atmosféře přidalo to, že jsem to viděla v kině. Pustit si to doma, tak bych možná šla s hodnocením o hvězdičku dolů. Kino má vždycky něco navíc. Nicholas Winton si už dlouho zasloužil svůj film za to, co udělal a tohle je krásně zpracované. Věnuje se to opravdu jen té dané době, kdy Nicholas společně s ostatními v týmu zachraňoval děti s Československa. Některé scény jsou srdcervoucí, hlavně u poslední vlaku, který nedorazil. Helena mi tu přišla taková upozaděná, na to jak skvělá herečka tu je a hlavní herec v mladší verzi Wintona by mohl být víc charismatičtější, aby udělal na diváka větší dojem. Jinak doporučuju spoustu kapesníčků, slz teklo hned několik. (03.03.2024)

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)

Dotek dobra. V linii před vypuknutím války filmařsky rutinní, neobjevné, skoro až televizní. Ta druhá o ryzí skromnosti a velkém srdci to ale plastičností Hopkinsova projevu dokonale kompenzuje. Notoricky známé scény z televizního pořadu That's Life měly být emoční náloží, na mě ale nejvíc zapůsobila až ta poslední u bazénu. Pohled na tu spoustu nových větví stromu života možná otupí pocit viny, že z těch uschlých byly kdysi vyrobeny listy papíru, co zůstaly nepopsané.. (05.08.2024)

Bezprostředně po projekci bych dal i 5*, ale bylo by to spíš za samotného Wintona. Tohle je jeden z těch případů, kdy je velmi těžké oddělovat film a jeho kvality jako takové od příběhu, který je sám o sobě natolik nosný, že by z něj i průměrný režisér dokázal vymáčknout nadprůměrný film. A to je částečně i tento případ. Přirovnání k Schindlerově seznamu mohou být na místě, mě ostatně taky napadlo, jak by to asi vypadalo, kdyby se toho ujal sám Spielberg. Byl by to pro něj ideální materiál nejen s ohledem na zkušenost se Schindlerem, ale zejména proto, že Wintonův příběh a jeho charakter skromného hrdiny a věčného idealisty a optimisty by se přesně hodil do Spielbergovy filmové řeči. Film nicméně dostal do ruky veskrze neznámý James Hawes, který sice s evidentně skromnějšími produkčními možnostmi nenatočil něco, co by se nějak zapsalo do filmových dějin, ale zároveň je třeba uznat, že odvedl ve všech ohledech profesionální práci a na filmu, jakkoliv rutinním, není vlastně nic zásadně špatně. Drží se to ústředních dvou linií (před válkou a před zveřejněním v BBC pořadu) bez zbytečných odboček a poměrně pragmaticky se to vyhýbá přehnanému patosu (dojemné scény setkání s "dětmi" nepočítám, jelikož zachycují skutečnost, kterou lze dohledat několika kliknutími na youtube). Velmi důstojný filmový pomník člověka, který si zaslouží veškerou poctu, která je mu po právu směřována. (13.03.2024)

Sir Nicholas Winton byl neuvěřitelná postava historie , totální klaďas, hrdina a pořádný film si jistě zasloužil. Dovedl bych si ale představit a přál bych si mnohem lepší. Natočeno je to slušně, s tím bych asi problém neměl, ale nebylo tam vlastně nic zajímavého, žádná scéna, záběr, dialog na který bych si pamatoval, nebo chtěl pamatovat. Emocionální vrchol filmu na mě taky úplně nezafungoval, ale to je možná problém ve mně, „originál“ jsem na YouTube a jinde viděl mnohokrát a funguje maximálně. Je to 108 minut dlouhý film o něčem, co věřím, všichni dobře známe. Minimálně ze škol. No a v tom mám problém, nebylo to moc filmové, spíš takový hraný dokument. To by samo o sobě problém nebyl, ale já šel na film. Příběh je to velmi silný a znát by ho měl každý, ale jako film mi to nic moc nedalo a chvílemi jsem se dost nudil. Myslím, že i takový žánr a příběh by se dal pojmout mnohem filmověji. Je to ideální snímek na kino představení pro školy. Když už zmiňuji kino, rozhodně to není něco, co by bylo nutné vidět v kině a stačí počkat ty dva, tři měsíce na VOD. Palec nahoru bych dal asi určitě, ale jak by řekl klasik, „je to velmi ochablý a plandavý palec“. 60% (11.02.2024)