To sa mi snáď len zdá

„JEDEN MÍSTNÍ MUŽ SE OCITNUL V CENTRU PODIVNÉ EPIDEMIE SNŮ, KTERÉ SE VĚDCI SNAŽÍ PŘIJÍT NA KLOUB…“ Dramatický a nudný drama se snovou tématikou o neobyčejném zážitku z pocitu slávy. Ten „případ“ je neuvěřitelnej (– nebo absurdní ?)… Nevím, ale přemejšlím, jak by sním naložil takovej Shyamalan. Cage se snaží (kurva musí!) hrát dramaticky a občas se mu tak nějak daří. Ale událost sezóny bych z toho nedělal… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Cage byl za roli nominován na Zlatý glóbus. 2.) Někteří kritici hovoří o Cageově roli jako o největší v kariéře. 3.) Thx za titule “ anonymní uživatel“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (10.01.2024)

Nicolas Cage po delší době ve filmu, které není zábavné a střelené béčko, ale hraje ve vážném Drama od studia A24, to asi čekal málokdo. Dream Scenario má velmi originální námět hodný k zamyšlení. Hlavní hrdina se zničeho nic začne lidem objevovat ve snech a stane se virálním fenoménem a jelikož jakožto profesor toužil po slávě a pozornosti, tak je za to rád, ovšem než se lidem začnou zdát noční můry a Cage začne být společností nenáviděn. Docela děsivá představa, že někomu zničí život něco, za což vlastně nemůže. Tohle vše je naprosto v pořádku, jen škoda, že těch samotných snových sekvencí bylo velmi málo ( jsou docela fajn), rozhodně mohly zabírat více času. Vtipné mi to nepřišlo vůbec, takže zařazení komedie nechápu, Cage hraje přirozeně a jelikož je profesor, tak má i inteligentní dialogy, škoda, že ve finále, kdy mohl přijít nějaký zásadní zvrat, tak nedojde k ničemu, zkrátka vyšumí do ztracena. Je to zajímavý film, který stojí za pozornost, ale dokázal bych si to představit divácky vděčnější. Mám to mezi 3-4, ale tentokrát se přikloním ke třem. 65% (04.01.2024)

Mandy, Color ot of Space, Pig, Renfield, The Unbearable Weight of Massive Talent a teď Dream Scenario. Nicolas Cage si umí vybírat zajímavé režiséry a svěží projekty a neustále dokazuje, že jeho herecký rejstřík je doslova neomezený. Dream Scenario je v tomhle ohledu instantní klasika na první zhlédnutí. Cage tady hraje nudného profesora, kterému se změní život ve chvíli, kdy se začne zjevovat lidem ve snech. Co se ale zprvu jeví jako dar z nebes se změní v noční můru. První polovina filmu je bez přehánění geniální. V hodně scénách jsem se smál jako blázen. Ke konci sice ubývá humoru a hraje se na vážnější notu, ale všechno drží pohromadě právě Cage. Už od první minuty mě nadchl celkový vzhled a úžasná kamera. Nevím, jestli Kristoffer Borgli pořád točí na film nebo používá filtry, ale miluju tenhle zrnitý vizuál. Co oceňuji ještě víc je práce se střihem, který povyšuje všední momenty na ty nezapomenutelné. Už teď se těším na další zhlédnutí. (27.02.2024)

Patrně nejoriginálnější film roku, který má v sobě spoustu pravd o našem světě, i když primárně jde ,,jen" o svéráznou satiru na téma antidemokratického fenoménu cancel culture. Nicolas Cage téměř přesně po dvaceti letech vstoupil do téže řeky a ve filmovém déjà vu dal vzpomenout na svou nezapomenutelnou roli v kultovní Adaptaci režiséra Spikea Jonze a bez nadsázky geniálního scénáristy Charlie Kaufmana - kteréžto osobnosti v sobě opravdu překvapivě a nečekaně spojuje norská režisérská kometa Kristoffer Borgli. Jungovská invaze hlavního hrdiny do kolektivního nevědomí proložená prvky rodinného dramatu i sociálního hororu s popkulturními aluzemi na Freddyho Kruegera z béčkové hororové série Noční můra v Elm Street jsou něco tak bytostnně postmoderního a synkretického, že to přesně zrcadlí tuhle prazvláštní a nečitelnou dobu. Směs fantazie, neotřelého humoru, násilí, satiry, reflexe rozmarů popkultury i světa rychlokvasných jepičích celebrit a brilantní herecký výkon Nicolase Cage, to je, oč tu běží. Jen škoda, že ke konci Borgli úplně přesně nevěděl, kam se svým originálním konceptem do/jít... (31.12.2023)

Přiznávám bez mučení: velká očekávání, která jsem do filmu vkládal, zůstala z větší části nenaplněná. A mrzí mě to. Filmu jsem fandil, protože to vypadalo jako reminiscence na starší Gondryho filmy a trailery zároveň napovídaly i jistou souvislost se sociálně sžíravými kousky Rubena Östlunda. Výsledek nakonec není zlý: formanovské komediální trapno cáká z filmu každým coulem a právě takovou emoční působivost mají i některé scény v druhé půlce filmu, kde se černá komedie pomalu mění v psychologické peklo určené ústřední postavě. Největší problém ale zůstává "co tím chtěl vlastně režisér říct?" Některé pasáže mě coby diváka hned od počátku vedly k tomu, že můj odhad, že Borgli míří k společenské satiře, je správný, ale těchto pasáží je v celkové stopáži nakonec poskrovnu a pohříchu nemíří jedním směrem, takže rozmělňují svoje sdělení. Sociální sítě, mediální hysterie, využívání lidí jako marketingového produktu, postup po kariérním žebříčku... Všechna tato témata jsou ve snímku zastoupená a zesměšněna, ale vždy jen epizodicky. A samotný závěr filmu se jim všem elegantně vyhne a vytvoří mikrozápletku, která v zásadě vůbec nenavazuje na předchozí děj. Zkrátka - očekávání velká, ale dopadlo to jako vždycky. Což je škoda, zejm. s přihlédnutím ke skvělému Cageovi a (sic!) Michaelu Cerovi. (12.01.2024)