Lidský úděl 5.: Přeskočit smrt

5. část - Válečná vřava vše mění. Není čas řešit ideály, Kaji se snaží především přežít a je ochotný pro to zezadu podříznout nepříteli krk. Jen co se ale dostane z bitvy, vrací se ta jeho nekonečná touha bojovat za svůj životní postoj. Rozhodně to tedy není tak černobílé, jak by se zdálo. Kaji je v první řadě dost neschopný a důsledný je leda v nesprávných chvílích. Ostatně doteď zkazil, co jen mohl. A nejinak je tomu, když de facto stane v čele skupinky uprchlíků. Jinak v této části zatím nejvíc vynikla Kobayashiho špičková režie. 80 % /// 6. část - Epic conclusion nenastává, spíš uznalé pokývání hlavou. Trochu mě začalo iritovat to otevřené sympatizování hrdiny s levicovou ideologií, které mi tam doposud vůbec nevadilo, ostatně doba taková byla, ale najednou jsem si připadal jak uprostřed budovatelského filmu. 70 % /// Celek: Rozhodně je skvělé, že takový projekt popisující válečnou vřavu očima toho, kdo ji poznal snad ze všech úhlů, existuj. Předimenzovaných šest devadesátiminutových dílů tomu ale moc neprospívá. Pokud by měl přesto vzniknout jeden jediný projekt o válce, bylo by v pořádku, že je to právě tento. Pokud ale existují další filmy, málokomu se chce u tohoto být 600 minut a já se vůbec nedivím. 75 % (17.03.2013)

Myslím si, že sa jedná o veľmi pekné zakončenie Kobajašiho trilógie. Postupne rozpracovaná zápletka je neustále menená dejovými odbočkami a zvratmi. Nejde tu o nejaký ústredný motív, pretože snaha prežiť sa tu strieda zo snahou dostať sa späť k Micuko. Tiež sa ale prejavuje Kajiho zmysel pre spravodlivosť a kvôli vojnovému, alebo výcvikovému ošiaľu sa častokrát stretáva s postavami, kde jeho túžbu nahrádza vysoko postavený morálny kódex. Kaji je sprievodcom celou touto epopejou. Od prvého strachu z vojny, cez výcvikový tábor, kde má vysoké postavenie až po výcvikový tábor, kde je rekrut a postupne naberá na hodnostiach až po vojenské ťaženie, bitku a stratu samého seba v zabíjaný iných až po útek, hladovanie, zajatie a smrť. Idea je zobraziť ľudskú hlúposť a na čom sa lepšie zobrazí ako na hlúposti vojny. Hoci tento žáner neobľubujem Kobajašiho poňatie ma veľmi bavilo. Posledný diel dokazuje, že sa jedná o prepracovaný príbeh aký nemá obdoby. Je multilingvistický, plný krásnych záberov a rôznorodých prostredí a kraľuje mu perfektný Tacuja Nakadai. (20.08.2015)

Třetí díl této epopeje je skvělým válečným filmem hlavně z psychologického hlediska. Kaji se nejprve dostane do předem prohrané bitvy, následně absolvuje úmornou pouť územím nepřítele, aby nakonec padl do sovětského zajetí a ztratil jeho poslední zbytky iluzí toho, že by snad socialismus mohl být lepší než fašismus. Zatímco v předešlých částech se režisér Kobajaši navážel hlavně do řad japonské armády, zde to schytávají naprosto všichni. Film ukazuje pád na úplné lidské dno na útěku na území nepřítele a pak ještě níž v zajateckém táboře. Třetí film je nejsilnější (a nejponuřejší) částí tohoto eposu, jedna dramatická událost střídá druhou, tempo je strhující a k této části nemám vůbec co vytknout. Kdybych měl hodnotit Lidský úděl jako celek (což by se asi mělo) tak se jedná o úchvatný počin s ambicemi popsat lidskou tragédii války v megalomanském rozsahu z mnoha úhlů pohledu, tak jako žádný jiný film, který znám. A tyto ambice považuju za naplněné. Jako celek je Lidský úděl doslova jedinečným a výjimečným dílem, v němž se spojila úchvatný příběh, vynikající filmařina a skvělý hereckého výkony a byť někdy sledování dává zabrat, vše je na svém místě. (01.07.2013)

Vrchol Kobajašiho válečné epopeje. Hodnocení jsem si nechával až po zhlédnutí všech částí, protože jde koneckonců o jeden celek (filmy na sebe navazují a nejedná se o pouhá pokračování). Hned na začátek musím napsat, že jsem byl zcela zaskočen kvalitou Kobajašiho režie, která naprosto pohřbila v prach americkou produkci válečných filmů z šedesátých let. Toto srovnání je na místě, protože Kobajaši se nebojí rozmáchnout do šíře diváckého velkofilmu. Ale tam, kde američtí tvůrci často končí, jde Kobajaši mnohem dál a nabídne divákovi monumentální devítihodinovou válečnou fresku s precizně vykreslenými filmovými detaily a postavami jednotlivých vojáků či obyvatel Mandžutska, které na své odyseovské pouti za svojí ženou Mičiko hlavní hrdina Kedži potkává. Je třeba zmínit zcela výjimečnou kameru, která na sebe v některých případech zcela strhává pozornost a vy jen se zatajeným dechem sledujete záběry, které je někdy vskutku těžké dostat z hlavy (navíc mnohdy podkreslené poměrně sugestivní hudbou). V závěru filmu také dochází k určitému rozuzlení, co se týká ideového směřování filmu - totiž Kedžiho sympatizování s komunismem. A nutno podotknout, že je to rozuzlení velice hořké - koneckonců jako samotný Kedžiho příběh, ve kterém se odráží osud celého válečného Japonska. (05.08.2007)

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (20.04.2011)