Stalo sa za bieleho dňa

U přednášky k této krimi klasice mě překvapila informace, že Dürrenmatt nejprve napsal scénář snímku (a to ještě na podnět režiséra maďarského původu Vajdy), tepve po jeho úspěšném zfilmování vytvořil na stejný námět román Slib, který se v několika zásadních věcech liší. - Pokud jde o film samotný, mírně mě zklamala jeho celkem nenápaditá, velmi klasická režie. Scénář se dá chápat spíše jako mírná parodie na detektiní romány, využívající všech jejich klišé - v čele s geniálním nadporučíkem Matthäiem, jemuž každá sebeabsurdnější scéna přinese drobný klíč k vypátrání vraha (ten přesně odpovídá popisu Matthäiova stejně neomylného přítele psychiatra, který psychologický profil pachatele sestaví na základě jedné dětské kresby). Výborné jsou herecké výkony. Vedle představitele policisty Heinze Rühmanna zaujme i padouch: budoucí Goldfinger Gert Fröbe. (04.05.2007)

Určite vynikajúca práca, pri ktorej sa dajú len z dnešného pohľadu vytknúť nedostatky, ktoré vtedy nevadili. Strašne hlučná hudba fakt prebudí aj Schwarzenberga v parlamente. Temnejší záver, ktorý dopísal neskôr Dürrenmatt mohol byť ešte silnejší, než koniec tu, ale zase netreba všetko len temné. No a farba, hej, tá chýbala, ale vtedy to bol normál a možno vzhľadom na pedofilnú tému aj vhodný formát. Ako kriminálka, napriek chýbajúcemu napätiu z nervy drásajúcich scén (ktoré absentujú) a napriek skorému poznaniu vraha, je to však viac než obstojné dielo. (25.06.2023)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Film má dvě části. V jedné je vyslýchán svědek, co objevil v lese dívčí tělo. Děsivý nátlak je psychicky brutální, podtržen ještě venkovským lynčem. Ve druhé pátrání pokračuje. Expresivní černobílá kamera, sugestivní hudba a solidní herecké výkony potěší. Gert Fröbe (Schrott) nemusí mluvit, stačí jen výraz jeho tváře, aby člověku přeběhl mráz po zádech. Ze všech filmových verzí Dürrenmattovy předlohy je tahle stále ta nejlepší. Hodnocení ponechávám. (05.10.2020)

Podařená stará dobrá kvalitní kriminálka na kterou jsem narazil úplnou náhodou. Kvalitní zážitek umocňuje profesionální ČS dabing z dob kdy jsme v téhle disciplíně byli světový machři. Jinak film má slušnou atmosféru, solidní spád a zajímavý průběh vyšetřování. Tím přímým tahem na branku bez okecávání mě osobně bavil víc než mnohými zde více oslavovaný M od Fritze Langa který mi zase až tak skvělý nepřišel. Jenom ten trochu urychlený a poněkud na sílu udělaný konec to trochu kazí, ale jinak výborná záležitost.80% (08.04.2018)