Úsvit Zuluov

Reziser Douglas Hickox /Brannigan/ natocil velmi dobry film dejovo situovany do Juznej Afriky 19. storocia - konkretne boje s kmenom Zuluu. Opat chvilu trva, kym sa film rozbehne a treba sa obrnit trpezlivostou. Hlavne sa treba zamerat na herecke vykony, lebo hoci Burta Lancastera /Vlak 1964, Profesionalove / extra nemusim, zahral to dobre a film tahal hlavne on, spolu so Simonom Wardom, Peter Vaughanom a Peterom O´Toole-om. Pre niekoho moze byt film nudny, ale ako hovorim, hoci v strede sa toho vela nedeje, len treba vydrzat. Zaverecna bitka /zobrazuje realnu bitku z roku 1879 v ramci britsko -zuluskych vojen/ a vojensky stret vsak stoji za to. Napadlo ma teraz porovnanie so sovietskym reziserom Bandarcukom a jeho filmom Waterloo 1970, ale zda sa mi, ze Hickox zvladal tiez akcne sceny ako Bondarcuk a davove boje zvladal tiez dobre. Len Bondarcuk mal k dispozii nielen Wellesa ako legendu, ale taxa mi zda, ze aj omnoho viac komparzistov. Oplati sa to vsam vidiet a mat : 87 % (26.04.2016)

Docela vyjimecnej valecnej film. Ani ne tim, ze by byl tak skvelej, to bohuzel neni, ale proste zpracovanim. Tady jde totiz skutecne ciste o bojovani a nic jinyho, takze nektery postavy zname podle jmena a hodnosti a to je vsechno. Zadny vzpominani na rodinku, osobni problemy, vycnivajici jednotlivci. Nic takovyho se tu nekona, tohle je proste profesionalni armada s jejich velitelama. Navic tu neni zadnej vylozene kladas, nebo zaporak, postavy obcas udelaj nakou svinarnu, jindy zase pusobi vcelku sympaticky a proste se tu absolutne nic krome taktiky, planovani a bojovani neresi. Takze se vetsinu casu vsichni pripravujou na bitvu a samotna bitva je pak celejch zaverecnejch zhruba 30 minut. Co se tyce hercu, i pres ucast jmen jako Hoskins nebo O'Toole tu nikdo nevycniva. Je velka skoda, ze to neni natoceny trosku poutavejs nebo napinavejs, ale jinak se na to kouka docela dobre. (24.02.2010)

Konflikt anglických vojáků s africkými domorodci z kmene Zulů, není pro filmaře ani diváky nijak zvlášť zajímavý, ale pokud bych měl doporučit, určitě se spíše podívejte na snímek "Zulu" s Michaelem Cainem, který je po všech směrech zajímavější a velkolepější. Toto působí spíše, jako televizní variace na dané téma. (28.08.2013)

Přesná rekonstrukce? To je dost dobře možné, ale pouze z britské strany. Angličané jsou tu totiž vykresleni jako hrdinní sympaťáci bojující do posledního dechu, kteří nikdy neustoupí a když jim dojde munice, mlátí nepřátele klacky. Na druhou stranu Zuluové jsou tu vykresleni jako masa nenávistných negrů bez toho, aby se vyprávění nějak zaměřilo na jejich vůdce, jejich myšlení a strategii. Prostě se jenom valí jako vichřice a tvůrci vyvolávají pocit, že oni jsou ti zlí, co to všechno vyvolali. Možná, že to tak bylo, od filmu bych ale očekával nestranný pohled bez nadržování a přehnaně patetických záběrů (britská vlajka v řece vítězí). Navíc, jak trefně poznamenal DaViD´82, režisér vůbec nevyužil tisícihlavé (a jistě ne levné) davy statistů a tohle eso v rukávu nevytáhl až do závěrečných titulků. S takovým Davidem Leanem na režisérské sesli by to určitě byla jinačí podívaná. (01.03.2010)

Skutečný historický velkofilm, obraz největší bitvy anglo-zuluské války. V bitvě u vrchu Isandlwana 22. ledna 1879 utrpěli Angličané v bitvě proti přesile Zuluů zdrcující porážku. Zahynulo 1300 anglických vojáků, přežilo 55! Na straně zuluské padlo 2000 bojovníků a zhruba stejný počet zemřel následně na utrpěná zranění. (Zajímavost: V řadách britského vojska padl také francouzský dobrovolník, poslední člen rodu Napoleonů, princ Louis.) Angličané doplatili především na hrubé podcenění zkušeností, které "na velkém treku" a v neustálých bitvách s domorodým obyvatelstvem získali jejich bílí rivalové, búrští osadníci, a pak také na nepružnost a neuvěřitelnou byrokracii v přidělování munice. Obě tyto historické skutečnosti film věrně zachycuje... Poctivě udělaná bitevní scéna, nádherní koně, velkolepá podívaná! Možná na škodu je trochu pomalé tempo a popisnost v úvodních 30 - 40 minutách filmu, kdy je divák seznamován s jednotlivými hrdiny na anglické straně i se zulským náčelníkem Cečvajem. - - - - PS. Když čtu některé komentáře, musím se pousmát nad naivitou jejich autorů, s níž straní černým válečníkům proti bílým - jako by to byla šachová partie! Nechci se stavět do role soudce znesvářených stran, jen bych ráda podotkla, že domorodí válečníci a jejich vůdcové nebyli žádní (černí) beránci. Jako příklad může sloužit svým válečným uměním, ale i krutostí a pomstychtivostí proslavený zuluský náčelník Šaka a jeho psychopatické vraždění všech okolních kmenů včetně žen a dětí. Pozdější stalinisté nebo Rudí Khmérové by mu mohli jeho metody jen závidět! Po smrti své matky Nandi rozpoutal skutečný teror, následovaly mnohatisícové popravy a nařízení, která vyvolala v jeho zemi hladomor. Když jeho krutosti a řádění jak mezi obyvatelstvem, tak v řadách vlastního vojska nebraly konce, hledaly stovky lidí ochranu u nejbližších Evropanů, což byli převážně Búrové a ti taktéž nebyli - a dodnes nejsou - žádní (bílí) beránci. Jojo, život je někdy tak protivně složitý! (05.10.2013)