Prízrak v Benátkách

Branagh tentokrát sáhl po méně známém detektivním příběhu a vydal se do poválečných Benátek v období Halloweenu: na první pohled tedy slibná konstelace. Prostředí starého, "prokletého" domu a všudypřítomný dětský hlas "ze záhrobí" dodávaly filmu lehký hororový nádech, jenž dopomáhal budovat tíživou, možná až paranoidní atmosféru příběhu, plného pověr, duchů a osobních traumat. Přesto jsem měl při projekci pocit, že mi na filmu něco nesedí: ať už šlo o obsazení Tiny Fey, inscenaci některých scén čistě na efekt, či vcelku zbrklé odhalení pachatele a jeho následné potrestání. Vzhledem k námětu a ohlasům jsem měl vůči snímku přehnaně vysoká očekávání, která však nebyla uspokojivě naplněna. Lhal bych ale, pokud bych řekl, že jsem se v kině nebavil. Jednou se možná do Benátek vrátím a svůj názor přehodnotím. (20.09.2023)

Najlepší diel z trilógie, veľmi tomu pomohla komorná atmosféra jednej vily. Ten digi hnoj v Smrti na Níle bol strašný. Príjemný je aj casting, kde nevytŕčajú žiadne hviezdy a pravdaže zimné Benátky ma vždy vedia očariť. Záver je pravdaže vypečený, ale nevadilo mi to. Naopak užil som si hororový podtón. (27.11.2023)

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)

Vydřená adaptace, ve které se projevují mistrovský Brannaghův divadelní cit, osobní invence, kreativita, skvěle navlečeno, rafinovaně přeloženo do Benátek, kvalitně hororově postrašeno, pěkné! Já jsem fanda těchto Kennethovo Poirotů, myslím, že mu tahle parketa výborně sedla, nejedná se o veledíla, ale řekla bych, že publikum to baví a že se k jeho sérii bude rádo vracet i opakovaně. Pochvala za Hilduru, ta je vždy stoprocentní. Komorní Přízraky mají šmrnc. (27.11.2023)