Prízrak v Benátkách

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)

S hrůzou zjišťuji že jsem prakticky jediný komu se Přízraky v Benátkách nějak extra nelíbily. Myslím si že nejvíce na vině jsou tentokráte herci. Nebavilo mě na vybranou hereckou sestavu totiž koukat a tedy jsem myšlenkama často bloudil všude možně. Branagh si svého slavného detektiva stále užívá, ale ze 3 detektivek se mě nejvíce líbila minulá Smrt na Nilu. 50% (08.02.2024)

Třetí spojení Branagha s Poirotem dopadlo znovu dobře, ale upřímně řečeno za pár dní mi všechny díly začnou pomalu splývat. Film se tentokrát může pochlubit temnější atmosférou, trochou mysteriózna s jedním solidním duchařským momentem a púodmanivým benátským prostředím. Problém je, že pokud máte nakoukáno, tak máte tak v půlce filmu o vrahovi jasno a vlastně jen čekáte, jak to na konci Poirot pospojuje. a i když v tomto případě nemám se zabijákovou motivací problém, celková konstrukce mi přišla trochu vachrlatá. Co se castingu týče, tak ten vyšel i tentokrát, ale když to srovnám s předšlými dvěma díly, je to přeci jen o něco slabší a třeba Dornan mě tady vyloženě štval. Není to zlé, ale ale ze všech tří dosavadních filmů je tenhle nejslabší. Alespoň podle mě. 70% (03.12.2023)

Benátky za deště, gondoly houpající se v prudké bouři, to je něco co jsem v jiném filmu ještě neviděla. Jen mám problém s tím, že jsem Kennethu Branaghovi toho Poirota moc nevěřila. Kde zůstala pověstná ješitnost a puntičkářství slavného detektiva? Příběh je to náležitě tajemný, paní Reynoldsová jako médium byla dostatečně protřelá (když záhrobí nemůže, menší podvod pomůže), ale na Poirotových šedých buňkách mozkových si vylámala zuby. Jak prohlásil sám detektiv, vyrušený z odpočinku v důchodu: „Probrala jste medvěda ze spánku, nedivte se, že tančí.“ Palazzo Lacrime dei Giovani vzbuzuje dostatečný respekt a příběh vyprávěný dětem o morových ranách a dětských duších, které doposud nenalezly klid je skutečně děsivý (slyšet to jako malá holka, tak si cvrnku do kalhotek). Tento příběh je nejlépe zhlédnout za větrné deštivé noci, to emoce ještě zvětší. (13.12.2023)

Ten hororový vibe a komornost tomu strašně sedí a osvěžuje to, stejně tak přítomnost Michelle Yeoh a Tiny Fey. Lepší než Death on Nile, ale jednička zůstává nepřekonána. 7/10 (08.10.2023)