Réžia:
Takaši ŠimizuScenár:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrajú:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(viac)Recenzie (85)
Tak tohle je prvopočátek toho bílýho chlapečka z hůry, kterýmu už pak nikdy nedali pokoj? No na nízkorozpočťák určitě pozoruhodné a po remaku volající, protože zpracování opravdu za nic nestojí. No vzhledem k tomu, že jsem se nikdy z Nenávisti na prdel neposadil, tak zůstávám na průměru, stejně jako u většiny pokračovatelů. V téhle sérii už aby se pomalu jen čert vyznal....65% ()
Po zkouknutí obou Ju-On: The Grudge a amerického remake na mě tento televizní díl moc nezapůsobil. Lekačky jsou ve všech Grudge dílech mnohem děsivější a atmosféra hutnější. Vyjma učitele Kobayashiho jsou výkony herců nic moc. V normálních situacích se chovají poněkud strojeně a nepřesvědčivě. Naopak mne potěšila scéna s Kayako plazící se po schodech na konci epizody s Kobayashim, jež mi přišla jako nejlepší schodišťový moment ze všech Ju-Onů, o remake ani nemluvě. Skvělá byla dívenka s utrženou čelistí. Osvěžením pro mě byla dnes známá japonská herečka Chiaki Kuriyama a její střet s mňoukajícím Toshiem ve sborovně. Slušný duchařský nadprůměr v syrovém televizním zpracování. 7/10 ()
Já vím, že tohle je už považované za klasiku, ale (a nebijte mě) remake (japonský) byl mnohem lepší. Chápu, že zde nebylo moc financí na efekty a proto ty nabílený ksichty neděsí ani v nejmenším, ale na to zrovna teď neberu ohled. Spíš mi přišlo, že to má až moc zbytečné vaty okolo a strašidelné scény byly redukovány jen na nutné minimum. Zkrátka a dobře - téma to rozhodně není špatné (japonský a americký remake jsou toho důkazem), ale bohužel nebylo dostatečně využito a to nejen díky malému rozpočtu. ()
Kdyby byl podíl scén, kdy jsem se strachy klepal, ku zcela zbytečným momentům alespoň 1, byl bych nadšený. Bohužel skutečnost je jiná. I když se v Ju-On vyskytují místa, kde jsem se opravdu docela bál, je jich strašně málo, odhadem necelých deset procent stopáže. Technické provedení navíc také nepůsobí zrovna nejlépe, tudíž na tu vatu ani není pěkný pohled. Být film delší, tak asi nadávám na nudu, takhle je to slušná duchařina. Ale jsou i mraky lepších. ()
„Doteraz som sa o vaše dieťa staral ja. Teraz sa vy postaráte o moje. Vaše dieťa sa práve narodilo. Je to dievčatko.“ Fuj, to bolo! Najmrazivejší diel ságy. Tušil som, do čoho idem, tak som si ju pozrel za bieleho dňa. Vonku snežilo a na stole rozvoniavala káva. Napriek dennému svetlu som bol znova rozklepaný. Pri hororových knihách a poviedkach zažívam len v minime prípadov pocit strachu. Pri filmoch ho zažívam oveľa častejšie, ale tiež nie príliš často a ak sa reálne bojím, je to skôr rarita. U tohto filmu som sa bál, dokázal vo mne vyvolať znepokojenie a nervozitu. Určite jeden zo 100 najdesivejších hororov, aké som kedy videl. P.S. - Viete, na čo slúži saké? ()
Galéria (9)
Fotka © Toei Video Company
Zaujímavosti (13)
- Toshiho duch počas filmu často vydáva zvuky - mňaukanie. Nielen to znamená, že jeho duch sa spojil s jeho zosnulým kocúrom Marom, ale týka sa to aj starej japonskej legendy, kde sa zo zatratených duchov stratených detí stávajú zablúdenci a vydávajú mačacie mňaukanie. (Pat.Ko)
- Niektoré postavy vo filme telefonujú z neznámeho čísla, ktoré je 4444444444. Číslo 4 sa v japonskej kultúre často považuje za znak smoly. (Pat.Ko)
- Líčenie duchov Kayako a Toshio trvalo 2 - 3 hodiny. (Pat.Ko)
Reklama