Džuon

První z prvních,troufám si říct i nejhorší a to sem až na Americkou jedničku jiné neviděl.Úděsná nuda,herecká komedie,logická nejednotvárnost,scénaristická debilita,amatérská tupost.Ani jedna děsivá scéna!Ani jedna!Film má 70minut a mě se to vleklo,jako trilogie Kmotra!Sem si řek,že zalezem k Fanymu do baráku ( páč je velkej a sou tam schody ) natřeme se na bílo,vemem si černý paruky že jo,nesmí chybět lahvinka saké,páč ta přeci zahání zlé duchy a dá se použít na strkání do řitě.To mě vede k myšlence že nám chybí ještě malé děcko.To natřeme na bílo též,pak jeden znás pustí dokola debilní melodii na telefonu,kterou nechá vyzvánět pořád dokola,načež druhej začnej rvát tu lahev saké do prdele klučikoj,dokud nezačne mňoukat a ten třetí u toho bude dělat trrrrtrrrgrrrtrrrtrrgrrrtrt a točit to. Bude to naše takové hororové porno s názvem Jú-On Polyká.Pak na točíme ješte Jú-On polyká 2.Načež nám zavolaj z německa,že by nám dali víc peněz,jestli si to nechceme dvakrát zremakovat tak už v německé produkci a samozřejmě s pořádnou dávkou chlupatých herců a bobřích hereček natočíme Jú-Ona Polyká a Jú-Ona Polyká 2.To bude mít kurevskej úspěch,tak nám zavolaj Amící a mi znova,už ale v Americe,pod producenskou taktovkou Brada Armstronga a s hereckými esi jako Ron Jeremy,Brianna Banks,Carmen Luvana atd. natočíme Jú Ona i On Polyká a Jú Ona in On Polyká 2 :-DDDDDDDDDDD Debilní blbost...... 5%. (20.08.2011)

Je až s podivem, že režisér Takaši Šimizu točí stále dokola jeden a ten samý film. Ať už je to Ju-on (2000), Ju-on: The Grudge (2002), či The Grudge (2004). Ač jsou všechny 3 v podstatě téměř identické, nejlepší z nich je posledně jmenovaný. Ale to ještě nekončíme. Dále je tu Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge 2 (2003). A navrch ještě pár remaků od jiných režisérů. (10.06.2019)

Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. (04.04.2014)

Takmer prapôvodná ( ešte tu máme kraťasy z roku 1998 ) studňa fenoménu JU-ON, z ktorého čerpali svoju genialitu jak japonské kinoverzie, tak následne americký remake so svojími vlastnými pokračovaniami. A čerpali tak mohutne, že mnohonásobne zatienili tento celkom pôsobivý originál. Suma sumárom ostala z polovice nudná, z polovice bezútešná studnica ( tú studňu naozaj nespomínam len tak, veď vieme z akého zdroja sa všetok ten ázijský hororový kult vytvoril ), pri ktorej sledovaní nevadí ak ste v miestnosti sám ( čo pri nasledujúcich snímkach rozhodne nebolo dobré pre psychiku diváka ) a ktorá nepôsobí ktovieako okázalo ( beriem, že je to videofilm ). Avšak strašidelne trhaný zostup nasratého ducha Kayako po schodoch, je v každej verzii okázalý. Aj v tejto. (22.02.2016)

Vata, vata, vata, pak příjde něco velice, ale velice strašidelného, a znovu : vata, vata, něco strašidelného... a pak to skončí. Na rozdíl od jiných na mě filmařský styl, jakým je původní Ju-on natočen, nepůsobí vůbec amatérsky - myslím, že Shimizu dobře věděl co dělá, a měl to pod kontrolou. Působivost horrorových scén je tak veliká, že téměř zastíní celkovou prázdnotu snímku. Téměř. Mám rád horrory, ve kterých je něco navíc, které můžou fungovat také v jiných rovinách, a dokážou zaujmout i přemýšlivého diváka. Ty nejlepší horrory takhle většinou fungují. Tady bohužel není nic navíc; zbývá jenom čirá hrůza, která (když už na ni občas dojde) je hodně kvalitní, a v mém případě nakonec Ju-onu ty tři hvězdičky zajistí. (18.08.2007)