Réžia:
Takaši ŠimizuScenár:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrajú:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(viac)Recenzie (85)
Po zkouknutí obou Ju-On: The Grudge a amerického remake na mě tento televizní díl moc nezapůsobil. Lekačky jsou ve všech Grudge dílech mnohem děsivější a atmosféra hutnější. Vyjma učitele Kobayashiho jsou výkony herců nic moc. V normálních situacích se chovají poněkud strojeně a nepřesvědčivě. Naopak mne potěšila scéna s Kayako plazící se po schodech na konci epizody s Kobayashim, jež mi přišla jako nejlepší schodišťový moment ze všech Ju-Onů, o remake ani nemluvě. Skvělá byla dívenka s utrženou čelistí. Osvěžením pro mě byla dnes známá japonská herečka Chiaki Kuriyama a její střet s mňoukajícím Toshiem ve sborovně. Slušný duchařský nadprůměr v syrovém televizním zpracování. 7/10 ()
Je až s podivem, že režisér Takaši Šimizu točí stále dokola jeden a ten samý film. Ať už je to Ju-on (2000), Ju-on: The Grudge (2002), či The Grudge (2004). Ač jsou všechny 3 v podstatě téměř identické, nejlepší z nich je posledně jmenovaný. Ale to ještě nekončíme. Dále je tu Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge 2 (2003). A navrch ještě pár remaků od jiných režisérů. ()
Já vím, že tohle je už považované za klasiku, ale (a nebijte mě) remake (japonský) byl mnohem lepší. Chápu, že zde nebylo moc financí na efekty a proto ty nabílený ksichty neděsí ani v nejmenším, ale na to zrovna teď neberu ohled. Spíš mi přišlo, že to má až moc zbytečné vaty okolo a strašidelné scény byly redukovány jen na nutné minimum. Zkrátka a dobře - téma to rozhodně není špatné (japonský a americký remake jsou toho důkazem), ale bohužel nebylo dostatečně využito a to nejen díky malému rozpočtu. ()
Japonský videofilm, který člověka až dokonce nenechá vydechnout nad tím, co se dá dělat s obyčejnou televizní kamerou. Celý film, skutečně jako by vypadl z nějaké české televizní inscenace osmdesátých lettedy, alespoň obraz tomu nasvědčuje. I přes dostupné prostředky se tvůrci s napínavým tématem vyrovnali originálně a dokázali, že nedostatek peněz neznamená ztrátu kvality filmu. Ba naopak, největší klady Ju-onu spočívají právě v jeho lacinosti. Takže bych technické zpracování bych hodnotil kladně, přesto mi příběh přišel poněkud skomírající. Jen mi není jasné, kdy se v Asii přestanou natáčet filmy o strachu skrytém za mobilními telefony. Začíná to být nuda a přiznejme si – nastává doba polyfonních melodií, které už člověka tak nevyděsí (natož ráno probudí:-) ()
Tak konečně mám za sebou i tuhle pecku. Ale za sebe říkám bohužel jsem viděl o tři roky novější kinoverzi která prostě byla lepší. Tohle je neuvěřitelně atmosférické ale strašně zmatečný. A navíc kde mi přišly herci z Ju-onu z roku 2003 úžasný tak tady mi přišly bohužel takový nic extra. Ale to jsou asi všechna negativa film je celkově dost kvalitní a v pár scénách mě fakt parádně vyděsil, a mňoukající kluk tu má o dost více prostoru, takže o strach je postaráno. ()
Galéria (9)
Fotka © Toei Video Company
Zaujímavosti (13)
- Niektoré postavy vo filme telefonujú z neznámeho čísla, ktoré je 4444444444. Číslo 4 sa v japonskej kultúre často považuje za znak smoly. (Pat.Ko)
- Podivné vokální zvuky nadaboval režisér Takashi Shimizu. (LUKICKK)
- Takako Fuji, která si zde podruhé zahrála roli ducha Kayako, objevil režisér Shimizu na divadelním představení, kde ho velmi inspirovala a úspěch Ju-on přisuzuje zejména její osobě. (Keisuke)
Reklama