Oněgin

Rodina Fiennesů se pustila do amerického zpracování ruské klasiky. Když jsem se tohle dozvěděl, jímala mě hrůza už dopředu. Režírovala Martha Fiennes, sestra hlavního představitele. Hudbu měl Magnus Fiennes a ještě je pod filmem podepsaná nějaká Sophie Fiennes. Ale když jsem film viděl, dlouho jsem nemohl vydechnout. Tak vynikající zpracování jsem opravdu nečekal. Tvůrcům se podařilo zachytit přesně tu poetiku a atmosféru Puškinova díla a ruské literatury vůbec. Skvělé herecké výkony, hudba i kamera. Ani jsem nedýchal. Vřele doporučuji! (22.07.2005)

POvedená adaptace, která svým obrazovým pojetím celkově umocňuje a dokresluje Puškinovo dílo (výběr exteriéru, nasvícení scén a jejich atmosféra jsou naprosto v duchu romantismu). Ralph Fiennes opět dokazuje, že je PAN HEREC- neznám nikoho dalšího, kdo by uměl tak dokonale vše vyjádřit jen očima (ten jeho kukuč prostě miluju :)). (23.01.2010)

Moc příjemný, emotivní a osobní film. Nadchla mě kamera, výprava i režije. Ralph(!) zde hraje přesně ten typ, který mě dostává - namyšlený a egoistický chlapík, přesto ale citlivý až běda. Líbí se mi jeho proměna skrz příbeh. Snad jen Liv se mi zdá až moc křehká a plachá. Na konci filmu jsem posměšně strouhala mrkičku Evženovi, ale zároveň jsem nadávala zásadové Taťáně. Film se mi díky atmosféře moc líbil, snad až na některé pro mě kýčovité a hysterické scény. (03.01.2007)

Samozřejmě patřičně okázalý biják, který věrně (?) reprezentuje konec 18. století se vší svojí pompézností, naškrobeností a minimalističností, kdy se emoce dávaly najevo zkratkovitě, noblesně a s patřičnou formou, přičemž se o nich příliš nemluvilo. V tomto případě se vyplatí nechat se unášet působivými hereckými výkony, fenomenální kamerou a krutě nekompromisním střihem typu "o tři roky později, ale to si domysli sám". Tedy možná příliš dějově strohý film podle velkolepější předlohy, ale jako komorní snímek velmi funkční. Já jsem ty emoce a pohledy cítil, osudovost byla hmatatelná, rovněž cit pro formální estetiku se tvůrcům upřít nedá. (14.10.2013)

Trochu toho optimismu uberu. Hezky natočené, ale nic tady není tak výrazné, abych to označil naprůměrné. Filmové adaptace komplikovaných literárních děl jsou tvrdým oříškem a ani v tomto případě se ho tvůrcům nepodařilo tak úplně rozlousknout. Vizuální stránka je působivá (souboj na mlhavém jezeře), ale děj je až příliš zploštělý: zejména bolestivá a hluboká láska Taťány k Oněginovi, v knize detailně vylíčená, se tu omezuje vlastně jen na pohledy. Nevidíte city a emoce, jen herce Také vzplanutí Evženových citů je dost překotné a závěr působí uspěchaně. Kouzlo, kterým kdysi omámil Leanův Doktor Živágo, Oněgin bohužel nemá. (19.09.2005)