Oněgin

Podle námětu se může zdát, že je to romance jako zvon... ano, mohla by být. Ale není! Dalo se z toho vytřískat daleko daleko více, ale místo toho mi děj připadá, jako chození kolem horké kaše. Nic moc se neděje, jen pozorujeme snobský život tehdejší šlechty, který je mimo jiné celkem nudný a nezáživný. Sem tam se sice něco semele, ale vesměs mi to připadalo jako duševní boj (což určitě byl) obou hlavních aktérů. Ale chtělo to vnější obraz jejich lásky - emoce, city, bolest, zklamání. Vyjímaje konce mi to tam chybělo, takže to beru jako výtku. Obsazení obou hlavní rolí je dobré, Ralph Fiennes ujde a Liv Tyler se na ty oduševnělé krásky skvěle hodí. Závěr? Oněgin mě příliš nezaujal, protože nedokázal silněji zapůsobit a strhnout. Jako by mezi divákem a filmem byla nějaká imaginární bariéra, přes kterou nedokázali vzplanout emoce a celé to pak působilo nemastně neslaně. (28.04.2010)

Silná a působivá adaptace Puškina. Film ctí poetickou předlohu a je veden více obrazy, než záplavami dialogů. Rodinnému klanu Finnesů se povedlo navodit ruskou atmosféru (dost jsem se obával, jak se jim to podaří). Robert Finnes i Liv Tyllerová jsou výteční. Povedlo se udělat komorní a přesto strhující snímek. Bravo. (20.10.2006)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

Život plynie ako by sám, ale z času na čas prídeme pred križovatku, kde naše rozhodnutie sakramentsky zmení náš život. Hovorím im osudové. Pár som ich už zažil. Nie vždy si uvedomujeme, že momentálne pred takou osudovou stojíme, a tak bez väčšieho premýšľania konáme...Liv mi doteraz žily netrhala, ale tu je neobyčajne šarmantná a príťažlivá, k tomu parádna kamera a hudba. (18.01.2010)

Neveršovaný Oněgin je pro mě poloviční Oněgin. Navíc mi charaktery postav přišly hodně podobné, v knize jsem je vnímal víc rozdílně (hlavně Taťjánu a Olgu). Zajímavý je střih - hlavně v 69. minutě, kdy se Taťána otevřením dveří přenese o několik let a několik set kilometrů dál. A neotřele působí i Oněginovy reflexní pohledy. (02.01.2013)