Oněgin

Podle námětu se může zdát, že je to romance jako zvon... ano, mohla by být. Ale není! Dalo se z toho vytřískat daleko daleko více, ale místo toho mi děj připadá, jako chození kolem horké kaše. Nic moc se neděje, jen pozorujeme snobský život tehdejší šlechty, který je mimo jiné celkem nudný a nezáživný. Sem tam se sice něco semele, ale vesměs mi to připadalo jako duševní boj (což určitě byl) obou hlavních aktérů. Ale chtělo to vnější obraz jejich lásky - emoce, city, bolest, zklamání. Vyjímaje konce mi to tam chybělo, takže to beru jako výtku. Obsazení obou hlavní rolí je dobré, Ralph Fiennes ujde a Liv Tyler se na ty oduševnělé krásky skvěle hodí. Závěr? Oněgin mě příliš nezaujal, protože nedokázal silněji zapůsobit a strhnout. Jako by mezi divákem a filmem byla nějaká imaginární bariéra, přes kterou nedokázali vzplanout emoce a celé to pak působilo nemastně neslaně. (28.04.2010)

Alexandr Sergejevič Puškin patří k mým nejoblíbenějším autorům, potažmo i samotný romantismus v literatuře všeobecně, a tak jsem byl opravdu velmi zvědav na toto "zlato rodiny Fiennesových" !! Obavy byly na místě, protože (nejen) filmové zpracování i samotné uchopení ruské látky vždy platilo za ty nejsložitější úkoly filmařů, tím spíše v rukou zahraničních tvůrců.. Samozřejmě se mi hned vybavily vzpomínky na přes všechnu jeho tvůrčí invenci neuvěřitelně zpackané, podotýkám čerstvé, zpracování Tolstého, byť on sám je samozřejmě už zástupcem relismu, Anny Kareniny rovněž britským režisérem Joem Wrightem !! Především díky neuvěřitelně skvělé práci kameramanského matadora Remiho Adefarasina Martha Fiennes ždíme z Puškinovy předlohy veškerou poetičnost tak mocně, až se z těch obrazů skutečně tají dech, faktem zůstává, že samotný se choulí v koutě, což však výsledný až impresionisticky nečekaný dojem ještě zesiluje.. Atmosféru carského Ruska nehledejte, ta je prostě zabita britským pohledem na téma, leč ve výsledku jde nejen o skvostný debut Ralphovy mladší sestry Marthy, ale i mimořádně zdařilý snímek.. [ Dabing 7/10 ] Jitka Ježková zaslouží absolutorium, nejsem si však jistý, kde se stala chyba při doslovnosti překladu zejména těch provařených dopisů.. (08.07.2013)

Opět vidíme ten samý, tradičnín příběh lásky. "A: Já tě miluji, jsi úžasný B. B: Jsi krásná, ale já jsem na tebe moc špatný, jsem moc velký frajer - to by neklapalo. A: Proč? proč? ....dobře. ...po nějaké době: A: A co teď? B: Ne to by vážně nešlo" A: Fňuk, fňuk. B: Adios :-) ....meztím: B se jakžtakž srovnala, vdala a má skvělého muže. A: B, já tě teď tak moc chci, miluji tě, jsi to nejdražší na Světě, jsi krásní a skvělá" B: Proč teď, proč jsi mě nechtěl předtím? A: Nevím, byl jsem slepý a nemohl jsem - měl jsem určité problémy, řekni, že mě miluješ, vím, že je to pravda, vím, vím" B: Miluji... A: Vem si mě" B: ...???" To je celé, jen chybí konec a je to vše dáno do krásného prostředí ruské smetánky, protkáno podmanivou hudbou a sakra dobře natočeno. Mimochodem: LiV Tyler je ještě krásnější, než obvykle. (01.01.2013)

Perfektní zpracování Puškinova románu "Eugen Oněgin". Stále dokola říkám, že je to na režisérech a na hercích. V tomto případě hvězdné obsazení filmu (Ralph FIENNES a Liv TYLER). Režisérkou filmu Martha FIENNES (sestra charismatického herce). Proč charismatického ? Vzpomeňte na "Anglického pacienta" a na velitele koncentračního tábora ve filmu "Schindlerův seznam" a zvláště na scénu z nádraží, kdy Liam Neeson (O.Schindler) nechával z hadic lít do vagónů na vězně studenou vodu,aby je v nepředstavitelném vedru ochladil, a kdy najednou velitel tábora pochopil, že jim Schindler neškodí, ale pomáhá. Promítněte si v duchu jeho pohled, kdy beze slov vyjádřil pochopení i překvapení ! Tehdy jsem poznala, že je to "pan herec". A v "Oněginovi" je takových situací mnoho... Je to nádherný film, který ukázal "ruskou duši" v tehdejší společnosti i "lišnovo čelověka" (zbytečného člověka), na kterého čekalo jenom zoufalství a samota. Povedlo se, moc se to povedlo ! Díky ! (29.12.2009)

Láska, která vzplála příliš brzy. Láska, která vzplála příliš pozdě, aby mohla být vetkána do srdcí dvou osudově střetávajících se a osudem času míjejících se "milenců." Nenaplněný vztah, horoucí city vyznání vyřčené v poslední kapitole. Veršovaná korespondenční milostná dostaveníčka se stávají jediným možným poutem mezi líbeznou křehkostí a spanilou zranitelností víly Taťány, která jakoby se vznášela v mihotajícím se světě múz a rozmařilým bonvivánem, charismatickým elegánem Evženem Oněginem. Kamera ladně „tančí“ zasněnou kouzelností vizuální scenérie, aristokraticky se snoubí s lahodným tichem rajské harmonie hudební podmanivosti. Křídla lásky v dlaních povrchního a snobsky odmítavého Oněgina, který není hoden opětovat city Taťány. Křídla lásky v dlaních Taťány, vdané ženy z povinnosti, která jest Oněginovým návratem rozrušena, neboť ho nepřestala nikdy milovat, avšak věrnost lože manželské ctí nade vše. Chvíle lásky, která dozrála v čase nesprávném, aby její bohatství mohlo opanovat srdce obou zamilovaných. Mistrovské, poetické, podmanivé, procítěné do posledního obrazu. (10.07.2013)