Oněgin

Ach ano, krása! Předlohu jsem (zatím) nečetla, takže nemusím nadávat, jak se to nepodařilo vystihnout, a byť mi tyhle klasické příběhy o nešťastné lásce nic neříkají, a jediné, co by mě na nic mohlo zajímat, jsou všechny ty cylindry, vázanky a pláště, tak tohle mě dostalo. Úžasné obrazy, romantická imprese v plné síle, nádherně, ale opravdu nádherně zvolená hudba (hned sháním soundtrack), oči Fiennese versus oči Tyler na ledě, kostými.....nu, a nebýt kolem mě v tu chvíli lidé, na konci pláču. (25.01.2011)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat... (13.01.2022)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Staré ruské reálie v tomto spracovaní vidím tak napoly. Na jednej strane pochmúrno, zima, prázdnota šľachty, nudný život, na druhej strane tu je vidieť anglické správanie, prehnane spomalený film, listy v angličtine, neruské tváre. Chcel som vidieť najnovšie spracovanie tohto príbehu, už na začiatku som sa toho obával, keďže sa toho nechytili Rusi, no a výsledok je taký, že to bola veľká nuda, kde sa toho veľa neudialo. V Oneginovi som sa miestami videl. Môj pohľad na to, čo sa pokladá za vznešené, čo je hlavný prúd, je tiež prázdny, tiež som si nechal takpovediac ujsť ženy, ktoré sa mi páčili, lebo som si nahováral, že s nimi nemôžem byť, akurát tu to bolo prehnané a zbytočné. Pri scéne so streľbou, som si hovoril, prečo ho len neporanil a rovno zabil, to bol taký zlý strelec alebo si chcel zachrániť život, či ubrániť divnú česť? Neviem, no koniec, kde zostal sám, bol taký poetický a smutný. Čiže film vás prinúti rozmýšľať, najmä tými listami vás nenechá chladnými. Ako je to verná adaptácia knihy neviem, pokiaľ je však kniha takáto, asi by som sa do jej čítania nepúšťal, lebo depresie mi nie sú potrebné, ale ruských autorov chápem, že písali aj takéto príbehy, ktoré zaujmú skôr svojou hĺbkou myšlienok, než dejom. (24.11.2012)