Oněgin

".... proč jenom, proč jste přišel k nám? Já v žalu opuštěné vsi té, bych neznala vás, jak vás znám, ba ani žal, jejž pochopíte." Tenhle příběh pohříchu je tak jednoduchý - dvě poněkud nesesynchronizované lásky, okořeněné smrtí jednoho naivního idealisty. Pro film, který nemá nádherné Puškinovy verše a nemá ani snad ještě nádhernější hudbu Čajkovského je to značně limitující. Ale film má jinou zbraň - obraz a s tím je tady kouzleno dostatečně, aby se divák nenudil. Kupodivu herecké výkony bych až tak nevyzdvihla, Liv byla krásná a Ralph charizmatický jako vždy, ostatní postavy kromě Lenského nevýrazné. (20.04.2011)

Kdyby to jen nebyla taková nuda! Taťána chodí lesem, Taťána bloudí plesem, Taťána jde travinami. Vášně tu nezbylo ani co by se za nehet vešlo. Takhle zfilmovaný Oněgin působí sterilně, bez chuti, bez zápachu. Neopětovaná láska, zakázané vyznání, osudový souboj, léta odloučení, vzplanutí pohaslé jiskry - jakoby vše bylo zobrazeno Oněginovýma věčně znuděnýma očima. ____ Předloha je těžká klasika, výprava je opulentní (se zásadní výhradou, že zrovna nemuseli mít v každé místnosti a v každém domě opadanou omítku - snad si ruská šlechta mohla dovolit občas vymalovat.), kamera snaživě snímá malebné obrázky - a ono nic. Emoční index zůstává na nule. /1. 12. 14./ (01.12.2014)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Asi sa nestanem priaznivcom ruskej klasiky. Tu som na pochybách, ako sa dá takýto román dostať do jeden a pol hodinového filmu. Romantický dej ma veľmi nezaujal, ale milostné listy vo veršoch sa dobre počúvali. Rovnako dobre sa pozeralo na Tatianu a pri koncerte na jej krk s retiazkou a drobným materským znamienkom. (08.07.2013)

Na tuhle klasiku asi nikdy nebudu. Nemám rád dobu, ve které se odehrává, ani odpornou smetánkovskou kulturu té doby. A předlohu neznám, ale umím si představit, že by se celá stopáž dala rozumně srazit na 30-ti minutový snímek a přitom bychom nepřišli o nic důležitého.. Po skončení utahaného filmu mám pocit, že se za celou dobu vlastně stalo celkem prd. Ale za Fienese a Oněginův posměšný a znuděný postoj k tehdejší společnosti dávám alespoň jednu. (24.02.2014)