Búrlivé výšiny

Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst. (05.09.2006)

Bez ohledu na moje průměrné hodnocení musím u tohoto filmu pochválit výborné obsazení. Ralph Fiennes ve své nejpřitažlivější roli (ach!) a Juliette Binoche něžná a nádherná. Překrásná hudba, nelze se divit, když ji má na svědomí můj oblíbenec Sakamoto. Nemůžu však říct, že se mi film líbil, že se mě nějak dotkl nebo že mně snad u něj bylo smutno, ale rozhodně jsem vyhověla požadavku v začátku filmu a dala si pozor, abych se ani jednou neusmála. Knižní předlohu neznám a ve filmu jsem nepochopila jednání nikoho z nich, ani jejich věčné trápení. Je mi smutno u filmů, kdy osud zamíchá kartami nebo to ten druhý cítí jinak a nejde s tím nic dělat. Tady se však rozhodovali sami a že se pak trápili, byl jen jejich problém, stačilo se rozhodnout jinak a všichni by byli spokojení (mám-li jistotu, že mě ten druhý chce a já nechci nikoho jiného než jeho, proč bych se vdávala za někoho jiného?)... Zaujaly mě některé dialogy a co si budu už vždycky pamatovat je " Myšlenky jsou tyrani, kteří se znovu a znovu vracejí, aby nás mučili." a "Nemohu žít, odešel mi život, nemohu žít, odešla mi duše." (14.07.2016)

Předlohu neznám, takže by bylo nespravedlivé film odsoudit. Filmařsky a především atmosféricky je to báječně udělané, bohužel ten námět už je přeci jen horší. Hlavní hrdina je tak těžce nesympatický (v geniálním podání páně Fiennesově), že mu tu lásku snad ani nemůžeme přát. Na druhou stranu v době, kdy se příběh odehrává (2. pol. 18. stol.), to ženy určitě neměly lehké a muži s nimi jednali tak, jak to bylo ve filmu ukázáno. No prostě vskutku zajímavé, ale vícekrát vidět není třeba. (26.05.2012)

Temně romantická Větrná hůrka Emily Brontëové mne v pubertě nevratně zasáhla. Tohle zpracování je sice kapku sterilní, ale v některých dotecích, jako ve scénách s Katčiným zjevením nebo Heatcliffovou kletbou, má ty správné hororové grády. A to především díky nádhernému soundtracku Riuychiho Sakamota, který dokonale vystihl tu neředěnou osudovost, melancholii i mrazivé závany ze záhrobí. Heatcliffem mého srdce sice zůstal mladý Timothy Dalton, ale Ralph Fiennes prostě Heatcliffem je. (23.04.2017)

Pred časom som videl nevydarenú TV verziu Búrlivých výšin a ani túto, vydarenú, nevidím po prvý krát. Z niekoľkých prečítaných komentárov mi je zrejmé, že užívatelia sú rozdelení do dvoch nerovnakých skupín (tí, ktorí prečítali a tí, ktorí ešte nie). Patrím do druhej a aj v nej ostanem Nevidím dôvod púšťať sa do Bronteovej predlohy. Okrem toho si myslím, že filmová adaptácia románu by mala byť životaschopnou aj bez jeho poznania. Ale späť k filmu. Výprava, casting, kamera a hudba sú jeho najväčšími prednosťami. V prípade Ralpha Fiennesa ide o jeden z jeho najpresvedčivejších výkonov, ktorý je spôsobilý zvýšiť napätie medzi Cigáňmi a bielou väčšinou. Nedostatky spočívajú najmä vo výbere epizód z knihy do filmu. U takého rozsiahleho diela je ťažké zachovať kontinuitu príbehu a zrozumiteľnosť adaptácie, čo sa celkom nepodarilo ani v tomto prípade. Tiež mi prekážal nadbytočný a hlúpučký smiech Juliette Binoche, ktorý pravdepodobne ešte zvýraznila jej dabérka. (15.05.2011)