Réžia:
Robin ProntKamera:
Robrecht HeyvaertHrajú:
Charlotte Timmers, Matteo Simoni, Geert Van Rampelberg, Ward Kerremans, Barbara Sarafian, Jonas Vermeulen, Jennifer Heylen, Ella Leyers, Stilian Keli (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Čilý obchodník Frank Verstraeten měl peníze a chtěl žít disko. Tak si otevřel největší klub ve Antverpách, s působivým programem a nejlepším zvukem ve městě. Příběh dle skutečných událostí ukazuje, že devadesátá léta nebyla divoká jen v Čechách, ale i v Belgii. (Dny evropského filmu)
Recenzie (34)
Mám rád klubové filmy o taneční kultuře a ještě více mám rád, když jsou zasazeny do let devadesátých, kdy se po celé evropě odehrávalo nespočet divokých parties. O kultovních snímcích typu Human Traffic, Beats a Greenwich mean time z Britských ostrovů, nebo od našich německých sousedů jako Berlin Calling většina milovníků těchto filmů ví. Nicméně ješte se můj zážitek umocní když vím, že jsou podle skutečných události a příběhů, jako třeba u posledního zmíněného Berlín Calling. Jeden takový se odehrál i v Belgii a to právě v plném proudu let devadesátých. Je to velmi divoka story počítačového génia Franka Verstraetena, který byl od útlých leť opravdu géniem. Měl skvělé nápady a byl v podstatě vizionář! Díky tomu v pubertě vydělával opravdu tolik peněz, že by mu je mohla závidět kdejaká malá africká země. Díky setkání s belgickým porno králem Dennisem se jeho život změní a vezme si do hlavy, že otevře v centru města největší bezkonkurenční hudební klub, což se mu nakonec podaří. Tím se začne odehrávat něco, co by si někdo nedokázal představit ani v tom nejdivočejším snu. Je to neuvěřitelná jízda plná skvělé hudby, peněz, drog, albánských žoldáků, překážek, krásných žen a události, které vám vyrazí dech. Viděl jsem ve svém životě mnoho filmů tohoto typu a už jsem myslel, že mě nic nepřekvapí. Jak jsem byl bláhový, tak moc bláhový. Plných pět a kdybych měl tu možnost, tak i deset. Také už vím proč tak moc miluju Belgií 🙂 ()
Nostalgická doba, parádně zpracovaný a poutavě odvyprávěný příběh. ()
Kapesní verze Ivana Jonáka, která v Belgii rozjela Discoland Sylvie, akorát se to jmenovalo Zillion. Je to akční příběh based on true story, který z diváckého hlediska trošku kazí fakt, že se nedá s nikým ztotožnit. Každý je tu tak trošku psychopat, nebo bezpáteřní zmrd, případně obojí najednou. Úplně příjemná podívaná to tedy není, na druhou stranu filmové řemeslo je to poctivé. ()
Jo, dívoký devadesátky, to byla doba. My jsme měli Ivana Jonáka a jeho Discoland, v Belgii zase měli Franka Verstraetena a jeho Zillion. Neuvěřitelnej životní příběh o týpkovi, co se rozhod prožít část života jako jednu velkou párty. Nejlepší části jsou ty přímo z klubů nebo když Frank plánuje a otevírá svuj Zillion. Ty klubový sekvence jsou se zvolenym soundtrackem plnýho trancovejch megapecek let minulejch naprosto geniální, přičemž ty profláklý melodie pěkně podbarvujou i jiný scény. Stopáž byla možná delší než by bylo nutný a i když je příběh reálnej, neměl už upřímně s blížícim se závěrem čim překvapit. Dřív nebo pozdějc se pochybnýma aktivitama holt člověk zaplete s podsvětim i se zákonem. Ale všechno vlastně nakonec dobře dopadlo, ačkoliv si do teď nejsem uplně jistej, jestli je Frank s těma svýma nekalýma praktikama z devadesátek zrovna typ člověka, kterýmu by se mělo fandit. Za sympaticky neřešenej rating (nahota) a famózní práci se soundtrackem, kterej ve mě svýma flákama vyvolal velkou dávku nostalgie, dávám čtvrtou slabší hvězdu. ()
Zlatý devadesátky v belgickém podání. ()
Gangsterka zasazená do zlaté éry klubové scény - devadesátých let, kdy vše bylo možné. Vzestup a pád mladého podnikavce baví celou stopáž a díky soundtracku jsem si připomněl některé zapomenuté klubové hymny (The Prophet, Nightmare a další). 7/10 ()
Velmi pěkně a poutavě natočený životopisný snímek, který nenudí, místy člověk fakt nečeká, že to tak mohlo být....ale Frank byl holt dost šílený člověk na to, aby to tak fakt mohlo být. Pozoruhodné. Provedení i herecké výkony super, za mě solidních 80% a ****. ()
Kamera byla neskutečná ruku v ruce s režií. Střih, stejně jak dramaturgie, zvuk i OST. Ale příběh samotný mě vystřelil ze sandálů. ()
"Vzpomínáš, taky v tom´s žila, tak nedělej, že si jiná..." aneb vzpomínkové retro pro ty, kteří zažili divoké devadesátky. Velmi dobře obsazený polodoku film, kde většinu postav, i vedlejších, jen tak nezapomenete. Trocha nostalgie nikoho nezabije, nebo ano? ()
Na základě skutečných událostí. Obvykle snímky tohoto typu nevyhledávám, ale když mám blízko (retro) devadesátým létům, které jsem prožil na nejedné super párty či diskošce, ihned jsem věděl, že výjimka potvrzuje pravidlo. Následně po shlédnutí traileru jsem byl nostalgicky tak unešen, až jsem musel druhý den zjistit, zda-li samotný film potvrdí naznačené kvality. Nu což vám budu povídat, od začátku se jedná o skvěle natočené drámo, které není třeba dohlazovat zda to bylo tak či onak nebo jinak. Hlavní představitel, génius, mamánek a vizionář v jedné osobě, rozjede svůdný byznys v prvopočátku s počítačovým příslušenstvím, později však nakopne parní lokomotivu do nejexcelentnějšího párty podniku současnosti! A že mu to jde zprvu od ruky, o tom není pochyb. Bohužel se však, jak už to s dramaty dlouhé stopáže bývá, začne zacyklovávat do svého ega, instaluje kamery vůči své vyvolené, a tím pádem si podkopává žebřík, na kterém balancuje hodně vysoko (cca na dvacáté příčce odspodu). Zároveň pohřbívá kamarádství jednoho z nejlepších přátel, dost možná toho nejlepšího a jediného. Čímž si samozřejmě současně koleduje o malér. 138 minut mi opravdu nevadilo a užíval jsem si každou minutu. ()
Vzestup a pád nabubřelého ega. Nic nového, ale má o spád. ()
Až do zlomového okamihu to bola bezstarostná nadupaná jazda, na ktorú sa veľmi dobre pozeralo. Potom sa rozbehol kolotoč plný intríg a zvláštneho chovania hlavných postáv, čo už zábavné moc nebolo. Film však po celý čas tiahne dobová hudba, 90´ vizuál a King of P :-) ()
Výborná záležitost, klubová scéna devadesátek v Belgii, člověk rád zavzpomíná.Parádně odvyprávěný příběh, skvělí herci a hudba. Rád se podívám znovu = takže slastných 5***** ()
O moc lepší, než jsem očekával. Zábavně vyprávěný i natočený. Paralela s Discolandem je krásnou ukázkou toho, jakou postsocialistickou prdelí jsme tehdy byli a zároveň to ve mně vyvolává otázku, proč i po tolika letech, je tady u nás toho křupanství pořád ještě, na můj vkus, tak moc. ()
Reklama