Túžba smrti 2

Sequel vzniklý po osmi letech od prvního "Death Wish" představuje ještě horečnatější a radikálnější mocninu fašounské exploatačky legitimizující hraničářskou spravedlnost. Bronsonův mstitel je tentokrát v Los Angeles, které ale v očích tvůrců není o nic menší semeniště kriminality než New York prvního dílu. Hrdinův poklidný život s novou přítelkyní opět nemá dlouhého trvání, když si ho vyhlídne tlupa náležitě podbízivě démonizovaných grázlů. Na rozdíl od prvního filmu už tentokrát scénář nikterak neproblematizuje otázku uchopení spravedlnosti do vlastních rukou, naopak vyprávění zabydluje takřka výhradně postavami, a to i z řad strážců pořádku, které s hrdinovou biblickou odvetou souhlasí, pomáhají mu či přinejmenším konstatují, že systém oficiálního práva nefunguje. Jedinou figurou, která likvidaci divošských etnicky profilovaných chuligánů, je hrdinova nová přítelkyně, která je za to vykreslena jako nesoudná liberální slepice, která nedostává své tradiční roli opory hrdiny. Lze předpokládat, že pokračování v prvé řadě vzniklo jako kýžený příspěvek do portfolia šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana. "Přání smrti II" představuje první z celé řady sequelů starších filmů jiných společností, které Cannon Films realizovali, a také přesně spadá do tendence oprašování starých hitů a angažování starých hereckých hvězd, které Golan coby filmový fanda dříve obdivoval v kině. Na druhou stranu se film svým tvrdě konzervativním tónem a radikálním přístupem k bující kriminalitě evidentně trefil do dobových nálad. Připomeňme že velká americká města se tou dobou potýkala se sílící kriminalitou, umocněnou záplavou lacinějších drog jako crack. Dnes nicméně víme, že k jejímu enormnímu poklesu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, nepřispěly toliko radikální programy nulové tolerance jako mnohem širší součinnost sociálních a policejních programů. "Přání zabít II" se nicméně právě díky exploatačnímu hraní na dobové nálady stalo jedním z největších hitů Cannon Films, předznamenalo další tři sequely a udělalo z Charlese Bronsona akční hvězdu i ikonického obránce konzervativních hodnot USA na domácí frontě (oproti Chuckovi Norrisovi, který je bránil na misích v zahraničí). (28.08.2015)

Dvojka pokračuje viac menej tam, kde jednotka skončila. Úvod dýcha sedemdesiatymi rokmi a je tu niekoľko "šokujúcich" scén. Bronson a Winner sa tu už ani len nesnažia pôsobiť seriózne a Charles Bronson tu dáva hlášku za hláškou a celkovo z jeho chute mstiť sa za všetko si tu tvorcovia zjavne robia srandu. Bohužiaľ záver je pomerne jalový a mierne kazí inak veľmi pozitívny dojem z tohto naivného béčka. (08.09.2016)

Originál přinášel celkem racionální pohled na problém kriminality v NY, kde propriety jako uřezaná sluchátka v telefonních budkách a všudypřítomná chamrať na ulicích zapadala do vystřízlivění 70. let. Tón předznamenaný Půlnoční kovboj (1969) dotažený až k Taxikář (1976). Pokračování nese znatelný rukopis Golan & Globus. Takže příklon ke standardní paletě 80. let - akce, zlé drogy, střelba a výbuchy. Bohužel stupidita scénáře není vyloženě směšná a u G&G filmů s Chuckem se divák u akce přecijen pobaví více. Za pousmání stál L.A. vyšetřovatel stylzovaný do levné kopie Bullitta a závěrečná Čechovova puška... (17.12.2023)

Tak přesně nějak takhle jsem si představoval, že bude vypadat první díl. Atmosféra, špína, bezmoc a do toho Charles Bronson. Death Wish II je rozhodně nejlepší z této série, hlavně kvůli tempu a faktu, že tady jsem tu bezmoc (policie nedělá nic) skoro až cítil přes plátno, kdežto u prvního dílu se mi nic takového nestalo. Navíc mi přišlo, že Charlesovo herectví šlo hodně nahoru, v porovnání s minulým dílem. Zkrátka a dobře - v jedničce nefungovalo skoro nic, tady funguje skoro vše. Nebýt toho závěru (SPOILER! který se vlastně stal takovým "trademarkem" pro tuto sérii, že někdo hodný Paula prostě pustí), tak jdu možná i o něco výše. 70 %. (24.02.2013)

Podobně jako u prvního dílu se mi asi nejvíc líbil samotný začátek. Ona banda násilníků neměla chybu, opět nechyběla jistá dávka drsnosti a mrazivosti, takže i po atmosférické stránce šlapalo všechno jako na drátkách. Jenže potom přišla na řadu béčková nelogičnost a já se místy začal trochu nudit. To co ještě alespoň částečně fungovalo v jedničce, tak tady už moc ne. Sledovat architekta kterak si v pohodě chodí uličkami LA a noc co noc sejme jednoho z násilníků (kteří si ho nevšimnou ani když je asi půlhodiny opravdu nenápadně sleduje) mi přišlo už poněkud k smíchu (ostatně stejně jako policejní akce ke konci filmu). (10.05.2013)