Jezinky a bezinky

Černý humor, kulometné dialogy, zběsilé tempo, které snad ani jednou během těch dvou hodin nepolevilo, a to vše roztáčí úžasné panoptikum postav. Od laskavých tetiček, které mají sklep plný mrtvol, přes zděšeného Caryho Granta, démonického Raymonda Masseye až po skvělého Johna Alexandra, jehož způsob zdolávání schodišť je velmi nakažlivý. Stejně jako kdysi, před snad dvaceti lety, v Ponrepu, jsem se skvěle bavil a věřím, že za pár let to bude stejné. Některé komedie prostě nestárnou. (30.03.2013)

Je zvláštnym pocitom hľadieť na záplavu hviezdičiek, ktoré tomuto filmu nadelili moji obľúbenci a nemôcť pridať viac, ako dve svoje. Ale nedá sa inak. Videl som dva veľmi dobré filmy Franka Capru, Caryho Granta som skôr toleroval, ako obdivoval a humoru, ktorý bol predvádzaný nerozumiem. Rád si pozriem čierny humor vo filme, ešte radšej crazy komédiu, obdivujem inteligentné dialógy aj keby mali navodzovať záznam divadelnej hry, ale nič z toho som bohužiaľ nenašiel. Väčšinu filmu som mal iba pocit trápnosti a nepochopenia. Škoda, kvalitných filmov, ktoré ustáli previerku času nikdy nie je dosť a dúfal som, že tento k nim bude patriť. Ale ani náhodou. (10.03.2018)

...občas se to netrefuje tou svojí bláznivostí...některé gagy jsou rány do prázdna, jiné se v sobě zase moc vyžívají a trčí z filmu svojí chtěností a plánovaností...ale jinak to funguje...to samé Cary Grant, občas přehrává, ale občas se neuvěřitelně trefí...humor, který se tu předvádí, je velice těžký, protože je svou poetikou prvoplánový( následná práce s ním je ale velice promyšlená - viz neustálý příval gagů postavených na principu opakování v různých kontextech), ostentativní a výbojný - jako výstřel...buď se trefíte, nebo minete...v tomhle směru to evokuje grotesky ( tenhle postup "hlasitosti" a "viditelnosti" je přenesen i na humor slovní)... přes crazy povahu ten film ale není jenom taková blbinka...po scénáristické stránce je to dost propracované - strukturace scén, zapojování a vytěžování postav, zapojování fórů, práce s klišé a jejich tematizace atd....dobře napsané...v tomhle směru to má - v dobrém smyslu slova - charakter divadelní hry...vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to byla adaptace... (04.10.2011)

Naspeedovaný Cary Grant mi svými pohyby a grimasami připomínal podivnou kombinaci kvočny a Basila Fawltyho, takže jsem se musel celou dobu smát od ucha k uchu. Frank Capra se tentokrát odchýlil od svého žánru sociálních pohádek pro malé i dospělé, a chopil se černohumorné adaptace, kde vedle sebe mohou nerušeně řádit Theodore Roosevelt i Boris Karloff. A chopil se jí úspěšně. James Stewart si dal protentokrát pohov (přeci jenom, tenhle charakterní herec nedosahuje komediálních kvalit Caryho Granta, to věděl i Alfred Hitchcock), celý film odsýpá, hlášky létají na všechny strany a korunu tomu nasazuje Peter Lorre jako dr. Einstein. Úplně spokojený bych byl tehdy, když by se trošku pokrátila zdlouhavější střední část. Ale i tak - klobouk dolů. (24.11.2010)

C.Grant postavu Mortimera Brewstera neměl rád a natáčení této frašky jej nebavilo. Prověrku časem ztřeštěně komediální dílko nevydrželo, sledovat dnes „fyzické“ Grantovo herectví (rozuměj: odpudivé přehrávání toho nejhoršího kalibru) a neustálé vybíhání do schodů a hysterický řev Johna Alexandera je téměř nesnesitelné. Něco málo zachraňuje průběžný gag s Jonathanovým předělaným obličejem. (30.07.2011)