Longlegs

Charlie Manson očekával Helter Skelter, apokalypsu zašifrovanou ve stejnojmenném řízném fláku od Beatles. Bledý Longlegs okultně zneužívá geniální texty a melodie od T-Rex, kteří dovedli rozproudit taneční krev a současně vyhrožovat ozubeným chřtánem hydry, jenž se v tomhle bezútěšném filmovém prostoru snáší opravdu na všechny. V klasickém detektivním příběhu je Cageův loutkářský messenger všudypřítomný, ať už díky časovému rozptylu v důmyslně zapuštěných flashbacích nebo napojení na zvláštně senzibilní protagonistku, jejíž detektivní šestý smysl tu funguje jako projektor absolutního zla, číhajícího možná i uvnitř vaší rodiny. Dá se tak omluvit i související scenáristické zlenivění, kdy agentka s okamžitými projevy posttraumatické stresové poruchy příliš snadno proniká do nitra dekády nerozluštitelné záhady. Je sympatické, že celý film detektivně krouží rozklíženou individuální pamětí ohledně jedné navracející se sekvence, jak to dělal ve svých giallo pátračkách také Argento. A že přitom nepřestává být dusným hororem s cejchem satanských třech šestek, v němž má zlo trvale navrch a projevuje se i nepředvídatelně, s pocitového hlediska neodbytně – ačkoli je sbírání stop někdy příliš nahodilé (a zajímalo by mě, co se stalo s dopadeným týpkem v úvodu), atmosféra pomyslně neopouští hnusné doupě Buffalo Billa a fakt se mnohdy cítíte, jako když se pod vámi pootevřela pekelná brána. Perkins je v tomhle unikátně šikovný a navíc tu má zase božskou Maiku Monroe, která si to musela psychicky vytrpět a ustála to skvěle. Tím si sám o sobě tentokrát nejsem tak jistý. 80 % EDIT: Longlegs dost referencují hororově laděné investigativní klasiky jako Psycho, Mlčení jehňátek nebo Sedm na úrovni tematických větví příběhu, hlavně s ohledem na zpočátku mimoděk budovanou rodinnou linii zakořeněnou ve flashbacích, kde třímá i pravda o detektivní záhadě. Tyhle inspirace přitom nestrhávají pozornost samy na sebe a Perkins kolem nich originálně rozplétá postklasicistní žánrovku řízenou mimo jiné dost netradičním soubojem dvou žánrových dominant - film začíná jako detektivka se subjektivně angažovanou hrdinkou, již zlo celou dobu navádí v rámci svého masterplánu a do popředí se dostává hororová nadpřirozenost světa ve stadiu předpeklí, kde nezbývá než se ptát, co jste i vy schopní udělat pro dítě svěřené vám do ochrany. Může to být pořádně děsivé, ale zatímco napoprvé mě Longlegs bavily víc pro tísnivé pocity spojené s mučivě gradovaným poznáním protagonistky, podruhé jsem si víc vychutnal zajímavě převrácenou vypravěčskou strukturu. Převrácenou ve prospěch dobré žánrové pravdy, že někdy zlo zkrátka zůstává jeden krok před vámi. 85 % (23.08.2024)

Zámořský hype je přece jen trochu nadsazený, Longlegs se totiž primárně skládá ze spousty dobrých prvků, které ale dohromady už tak oslnivé nejsou. Osgood Perkins sází hlavně na atmosféru, která je skutečně parádní, a práce s hudbou, ruchy či kamerovými kompozicemi je evidentně velmi promyšlená. Díky tomu se daří budovat napětí i ve scénách, které jinak vyšumí poněkud do prázdna, a těch je zde bohužel docela hodně. Jen těžko se zbavuje dojmu, že spousta náznaků existuje pouze samoúčelně, k podpoře hutnosti dané scény, celku však mnoho nepřináší. S tím souvisí i nepříliš uspokojivý příběh, který se sice tváří detektivně, v jádru však zůstává nadpřirozeným hororem, jemuž je třeba jít velmi naproti; a smířit se tak třeba s tím, že něco je vysvětleno doslovně a polopaticky, k zodpovězení jiných otázek nám však jsou důležité části skládačky zamlčeny. V podobně neurčitých prvních dojmech se to těžko popisuje, klíčovou informací je však to, že jde o formálně velmi působivý kousek, nad kterým jde hodně brblat – v dobrém i zlém. (16.08.2024)

Kuku, kuku. Longless není originální a rozhodně to není dobře vypointovaný film. I scénář staví na základním ohraném schématu bez překvapivých zvratů. Ale je zručně natočený a umí budovat atmosféru. Nicolas Cage v roli šíleného satanisty exceluje a i když na plátně moc času nestráví, vždy na sebe dokáže strhnout veškerou pozornost. Hail Satan 🙂. Většinu stopáže přesvědčivě táhne autistická Maika Monroe s nadpřirozenými schopnostmi. Škoda, že tam chybí interakce mezi padouchem a hlavní hrdinkou, psychologické hrátky ve stylu Se7en. Jednou dostane instrukce, poruší je a stane se... nic. Vyluští šifru a k ničemu zásadnímu to nevede. Happy birthday. Úvodní scéna působí jak z nějaké artovky. Je originální a svým způsobem i vtipná. Což se nedá říct o panenkách. Jsou moc fyzické, překombinované, způsob doručování divný (fakt byste ji pustili dovnitř?) a akorát přinášejí otázky, na které nedostaneme odpovědi. 666. Scéna u poslední rodiny byla zoufale očekávatelná, chování agentky nelogické a vlastně vůbec netuším proč udělala co udělala a co z toho pro ni vyplývá. A film to ani neprezentuje jako záměrně otevřený konec. Prostě nad tím nepřemýšlí, nezaměřuje na to divákovu pozornost a prostě si drze skončí. Závěr má film pozvednout, ne poslat do pekla. (12.08.2024)

Pod obrovským hypem se skrývá ne úplně divácká ale atmosférou silná detektivka se silnými hororovými prvky. Scénáristicky překombinované a celkově zaměřené jen na jednotlivé efektivní scény než napínavý detektivní příběh. I přes závěrečné vysvětlení, které divák ani neočekává, zůstává Longlegs na půli cesty. Režijně neobvyklé, atmosférou vtahující a se zábavným Cageem. Ale novodobá klasika ani kult se nekonají. (10.09.2024)

Mě to připadalo jako Béčkový Satanistický film z 80let. Mlčení jehňátek to mělo trochu napodobit což se nepovedlo - autistická Maika Monroe.  Dusná atmosféra, pomalé tempo a ďábelský Nicolas Cage mě moc neoslovil... Jedna slečna v zadní řadě při promítání povídala je to parodie na Satanistické filmy. ... :-) (13.08.2024)