Daaaaaalí!

Ubrečený den a návštěva kina Edison Filmhub, kde na mne čekal film o Dalím. Natočený s lehkostí, plný nadhledu, absurdního humoru a fantazie. Moc jsem si ho užila a dostala jsem od něj i něco více, než jsem čekala. Je dobře, že byl poměrně krátký, protože se v něm často opakují stejné děje jenom s jiným vývojem a skákáním v čase, takže delší stopáž už by patrně začala nudit. Je to druhý film, který jsem od pana režiséra viděla, a rozhodně nezklamal. (07.07.2024)

Moc jsem netušil, na co jdu. Pondělí, co dělat, když ne kino. No, i po shlédnutí úplně nevím, co to bylo. Já si tam našel komedii, lehce ve stylu Monty Python’s o umělci s velkým U a novinářce, která s ním chce udělat rozhovor. Nicméně, můj popis rozhodně nedokáže obsáhnout to, co jsem viděl. S časem a vlastně i prostorem si to moc hlavu nedělá a je to vskutku zajímavý zážitek. Zvláštní film, humorný, užil jsem si herecké výkony, ale do kina bych na to asi nikoho neposlal. 60% (20.05.2024)

Myslim, že se Dupiexovi podařilo v příjemně krátké stopáži načrtnout svérázného umělce, který jak to tak bývá je až narcistním božstvem sebe sama přísným, ale spravedlivým soudcem. Pokus o rozhovor se dívce zvrtne v časoprostorovou hrátku, kde nevíte jestli někdo jen nesní, to co zrovna prožíváte či vydíte. I já jako divák sem byl po chvíli zmaten, protože se v roli malíře nenápadně vystřídá pět různých herců a sám Dalí nechápavě zjišťuje, jak se ten čas neúprosně tlačí dál až k invalidnímu vozíku. 60% (17.08.2024)

Jsem to pořád odkládal a teď už vím přesně proč. Protože jasně, takováhle bláznivina u mě nikdy neprohraje. Ale něco extra do toho vkládají pouze individuální herecké výkony a charisma (Anaïs Demoustier, Edouard Baer) a nepřímo geniální Buñuel, vykopírovaný až na hranici vkusu. Neříkám tu tedy, že osobně lituju zhlédnutí, byl to zážitek, ale jako dílo je to prakticky o ničem. O géniovi, leč naprosto nijak prudce, osobitě geniální. (26.07.2024)

Originální, nápadité, chytře zacyklené samo do sebe a na Dalího málo surreálné. Dupieux miluje absurdno, ale ta esenciální podstata surrealismu jako by mu proklouzávala mezi prsty. Většinou jen surreálně skládá příběh z klasicky pojatých segmentů. Sledujeme několik dějových linek, které se rozvíjejí, prolínají, kříží i vrací samy do sebe. A to i dost zábavnou repetitivní formou. Jako fandu surreálna všeho druhu mě nejvíc bavil asi ten příchod hotelovou chodbou na interview na začátku filmu. Vycvičen nejen z Buñuelových filmů (na kterých se Dalí samozřejmě nemohl nepodílet) jsem začal od prvních kroků tušit co se stane :). Všechnu moc imaginaci! Dupieux mě hodně baví, ale ještě mě ničím neoslovil tak, abych mu mohl dát plnou palbu. Zamiloval jsem si spoustu nápadů a detailů z jeho tvorby, které utkví v paměti, ale celku vždy něco chybí. (18.04.2024)