Neuveriteľná cesta

fakt je, že jsem to viděl ve čtyřiadvaceti, tak ten efekt nemohl být tak silný... ale ruku na srdce, od prvních minut je každá další scéna čitelná, "scénář " napasovanej na to, jak se zrovna hafan pohnul... no divák by asi měl chodit nejvýš do první třídy, aby tohle žral... a to už je bohužel dávno. 30% p.s.: ale stejně na konci málem ukápla... :-) (24.10.2008)

Takhle má vypadat film pro celou rodinu, kde hrají zvířata. A kočka je samozřejmě nejlepšíííí!Vždycky, když ta moje na mě zvedne oči od misky, úplně ji slyším: "Je to studené! Měla jsi mi to ohřát!" POZOR! Narazila jsem na článek o siamkách (mám doma dvě) a našla jsem informaci, že příběh je podle skutečnosti: siamka Tao a její dva psí kámoši labrador a bulteriér prošli 250 mil kanadskou divočinou, aby se opět setkali se svou lidskou rodinkou. Příběh podle skutečnosti sepsala Sheila Bruford pod názvem Homeward bound a ten byl poprvé zfilmován v r. 1963. Více v Zajímavostech.... (24.02.2010)

Přemýšlím, jestli je dobře, že je to bez CGI, nebo ne.....Na jednu stranu to dobře určitě je, protože to není animák s umělými psy a kočkou, všechno je skutečné....Na druhou stranu dabing působí opravdu děsně, a příběh mi příjde takový jalový..Ale co už, film je to docela hezký, psi jsou moc milí (a kočka) a občas je potká nějaké dobrodružství..No musel jsem se na to podívat, protože mám psy moc rád....70% (20.10.2018)

Jednoznačně nejkrásnější zvířecí příběh co znám. Líbilo se mi to jako malému, líbí se mi to i teď a bude se mi to líbit i příště, a pak taky, pak taky a ještě potom. Prostě tato cesta dvou psů a jedné kočky mě naprosto ohromila a pokaždé na konci uroním nějakou tu slzu. Pro mě nestárnoucí příběh pro celou rodinu, ke kterému není co dodat. (05.06.2011)

"My name is Chance. I know, it sounds odd, but most names do if you think about it long enough... maybe even yours. I was abandoned when I was very young. I lived on the streets scrounging for food sleeping wherever I could; that seemed like fun at first, but pretty soon, it landed me behind bars. But I don't like to talk about that; let's talk about after that... when I got my second chance... and my name. You see, this family came along, and I guess you can say they rescued me, because they adopted me and brought me to live at their house. But it was their home, not mine. Still, it was an improvement over that other place: lots of space, fresh air, plenty interesting things to explore, and all the underwear I could eat." (05.04.2019)