Hráč

"Hráč" je bonboniéra, kterou si darovali lidé z filmové hollywoodské branže. Všichni ostatní mohou jen okukovat obrázky celé směsice různých bonbónů, které v této obrovské krabici jsou, aniž by poznali jejich skutečnou chuť. Počínaje prvním třisekundovým záběrem na klapku, která divákovi snadno unikne, a konče poslední hláškou o váznoucí dopravě, film říká stále jedno a totéž: Je to hra a je to zábavná hra. Scénárista, režisér, producent, herci - všichni tu hrají samy se sebou i s divákem. Množství velikonočních vajíček (easter eggs) kutálejících se po celém filmu by stačilo na guinessovu omeletu. Mám na mysli všechny ty aluze - odkazy na slavné filmové příběhy - fráze a scénky napovídající a navádějící diváka tam, kde ho film chce mít. Množství filmových plakátů na zdech s výřečnými názvy, karaoke text, rekvizity z různých filmů, věty jako "You talkin' to me?" (Travis Bickle z Taxikáře), scénky jako identifikace vraha (Nepravý muž Hitchcocka), Bruce Willis hrající sám sebe hrajícího ve filmu - to vše tak okatě pomrkává na diváka, že si toho nevšimne jen slepý. Lze také říci, že "Hráč" je film-matrjoška neboli několik filmů v jednom, hlavním z kterých je samozřejmě úvodní osmiminutová sekvence bez jediného střihu, ve které je shrnutá celá podstata a způsob fungování Hollywoodu jako továrny na sny. I v této scéně zazní několik odkazů na další bezstřihové scény z různých filmů, z kterých je nejvíce obdivován začátek filmu Orsona Wellesa "Dotek zla" (scéna je ke zhlédnutí prozatím zde: Touch of Evil Opening Shot - http://www.youtube.com/watch?v=Yg8MqjoFvy4). Kromě úvodní klapky je dalším klíčem k filmu otočení se producenta Griffina Milla na kameru po přečtení pohlednice a výslech na policejní stanici, kde Millovi nebo přesněji samotnému Timu Robbinsovi herci kolegové sborově říkají "One of us, one of us" - Jsi jeden z nás (hláška z filmu "Freaks", 1932). "Hráč" straší a napíná diváka jen proto, aby lépe vynikla moc producenta. Jak napsal ve svém komentáři uživatel petaspur - "On je Bůh a jemu nikdo vyhrožovat nebude". Je to však Bůh, který slouží zájmům a přáním diváků, protože je a bude Bohem jen pokud diváci budou platit za jeho filmy. (09.11.2011)

Zaujímavý film na túto tému, len veľmi rozťahaný. Tim Robbins je skvelý herec, no neviem, či tu bol zrovna najpresvedčivejší. Celé to na mňa pôsobilo ako jedna veľká konverzačka o ničom. Tento film o Hollywoode zrovna odteraz nepatrí medzí moje obľúbené filmy, skôr sa mi naň odteraz pozerá ako na priemerný film, proste žiadna sláva, ničím to nejak extra nezaujalo. Nepotrestanie zločinu nie je nič neobvyklé. (04.05.2013)

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné. (02.05.2016)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Hráč je příjemná satira, jen jsem na ni přišel bohužel v době, kdy mi klasický hollywood začal jít na nervy a já se dal do objevování jiných kinematografií, tedy mě ve výsledku to prostředí a camea více štvaly, než těšily. Ale je to chytrý film. Líbí se mi ta nejistota jak žánrová (chvíli tíhne k thrilleru, chvíli k satiře a parodii, chvíli k neo-noiru, což jsou pro mě asi nejlepší momenty), tak nejistota hlavního hrdiny. Navíc film pozornému divákovi dost napovídá (M., nájezdy na plakáty, které jako by komentují právě proběhnutou scénu, úvodní dlouhý záběr), a když je divák znalý a pozorný, může to být vícevrstvý zážitek. A jinak je to můj první R. Altman. (05.02.2016)