Hráč

Na tomhle filmu je nejzajímavějších posledních deset minut, v nichž jsem musel uznat, že závěr se stupňujícími se pointami se autorům opravdu podařil. Ovšem do té doby působil film do té míry zmateně, že se mi ho chvílemi ani nechtělo dosledovat. Chápu, že smyslem bylo zobrazit chaotický život filmového Hollywoodu, jenže mi připadalo, že chaos by měl být filmem zobrazen, nikoliv vytvořen. Nebýt konce, byl bych v hodnocení ještě přísnější. (29.05.2011)

Parádní scénář typu Uroboros, kdy si hlavní postava prožívá příběh, který odmítla jako producent na papíře od nějakého spisovatele, aby nakonec skončila přesně tam, kde začala, bohužel dojíždí na o mnoho delší stopáž, než by bylo zdrávo. Nad průměr to nakonec strhává Tim Robbins, který hrál špičkově. 70% (01.08.2017)

Rýchlo kurz panoptika tovární na zábavu, podaný formou, ktorej sa zároveň schuti a inteligentne vysmieva. No dokonca som to zvládol len s 14timy slovami, a teraz vysvetlit to 5* hodnotenie, to je mi ale Faux pas:) "Keď mi niekto dokáže povedať myšlienku filmu v 25 a menej slovách, bude to určite dobrý film". Steven Spielberg 4,5* (22.05.2008)

Já v tom tu sžíravou satiru ani při opakovaném zhlédnutí po letech ne- a nevidím, spíš jen poloobdivné kolegiální pošťuchování a malinko samožernou snahu oslnit bez debat virtuózním řemeslem, citačními orgiemi, záplavou hvězd a scénářem zkonstruovaným tak promyšleně, až místy ztrácí dramatický tah, zato ovšem dává divákovi spoustu možností, jak se rozplývat nad vlastním rozhledem a intelektem – takový sofistikovanější midcultíček. Podvakráte jsem se lehce pobavil a tu a tam uznale pokýval hlavou, potřetí už si pustím leda tak úvodní záběr. (15.01.2019)

„Tady bych žít nemohl, mám alergii na štěstí“ Údajně až osmiminutový (hodinky jsem nesledoval) úvodní záběr v sobě shrnuje, co je třeba znát pro snazší orientaci během následujících dvou hodin. Shrnuje v sobě Hollywood, který nám Robert Altman představuje „full frontal“. Pravdy infikované lží, totiž faktem, že je nám sdělována skrze filmové médium, se dobírá za pomoci mnohovrstvého příběhu, jenž využívá pomrkávání na diváka stejně často jako nečekaných, až podlých kliček. Zpočátku mě film moc nebavil, přistupoval jsem k něm spíše coby k relaxační hře „poznej hvězdu“ (Robertsová s Willisem jsou stejně nejlepší), ale když začínalo být čím dál zřejmější, jak dobře promyšlenou partii s námi režisér rozehrává, řekl jsem si, že ho nenechám vyhrát tak snadno. Nemá valného významu rozplývat se zde nad jednotlivostmi (nájezd na Hitchcockovu fotku během thrillerově laděné scény, pan M…), když film zasází tu nejtvrdší podpásovku teprve jako celek. Vždyť i množství známých tváří svolných k účasti v něčem tak nepříjemně upřímném vypovídá cosi o hollywoodském pokrytectví. Bráno z opačné strany, Altman mohl spoléhat, že film s tak vysokým „stars ratingem“ nikdy nebude naprostou mizérií. Je to prostě film plný paradoxů, jehož obsah bych ani po zaangažování veškerých mluvnických schopností nedokázal shrnout do 25 slov a méně. Pátou hvězdičku si schovávám pro druhé zhlédnutí, kdy doufám objevím i toho Jacka Lemmona. :-) 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, lupuscanis (02.10.2010)