Džundži Itó: Japonské děsy

Itó má fascinujúce nápady, no takmer nikdy ich viac nerozvíja tak, aby boli intelektuálne podnetné. Záporáci (tj. démoni, duchovia, príšery) sú detsky samoúčelní, bez motivácie, bez tajomstva, scenáristika je tu lenivá a vo väčšine príbehov úplne bez akejkoľvek záverečnej pointy. Manga (Balónky oběšencú) na tom nebola omnoho lepšie, akurát tam ma to o trochu menej iritovalo vďaka pekným ilustráciám. (18.02.2023)

Jméno Džundži Itó mi až doteď nic neříkalo, v bídné nabídce Netflixu ale toto vypadalo docela slibně, tak jsem tomu dal šanci, a nakonec se k tomu stavím spíš rozporuplně. Určitě to má něco do sebe, animace je perfektní (byť mi vadila pro mě nepochopitelně vysoká míra statických obrázků) a pár příběhů se mi celkem líbilo, ale vadila mi ta forma, jakou je to podané (jak to, že jsou ve většině epozod scuknuty k sobě dva zcela nesouvisející příběhy, tak to, že závěr většiny příběhů je protivně useknutý, bez nějaké výraznější pointy). Občase se mi tam i vkrádala nuda. Trochu problém jsem měl i s tím samotným hororovým stylem - ta bizarní strašidelnost mi byla spíše nepříjemná, a občas jsem nevěřil svým očím, jak někdo mohl takové šílené výjevy vymyslet. Nicméně když jsem zjistil, že autorovi už vyšlo i pár knih v češtině, zatoužil jsem je vzít do ruky, protože mi to možná na papíru sedne víc, a protože to na mě pořád působí dojmem, že to má v sobě snad všechno, abych to zdánlivě miloval - v případě netflixovského seriálu se tak ale nestalo. (11.02.2023)

Dlouho rozkoukané Japonské děsy jsem konečně dokoukal. Nebudu lhát, narozdíl o jiných anime jsem nebyl schopný sledovat tohle víc než dva díly naráz a možná i to někdy bylo moc. Ve výsledku ale hodnotím velmi kladně, protože ta tvorba je opravdu dobrá. Džundži Itó je známý svojí hororovou a bizardní tvorbou. Možná bych řekl, mistr japonského hororu. Maniac/Japonské děsy tak vyprávějí hodně divné a děsivé příběhy. Ať už má je díl rozkrojený na dva příběhy, či vypráví jeden delší. Mnoho z nich jsou skutečně divné, bizardní a velmi děsivé příběhy. Několik z nich mají zase tak zvláštní konec, že ho těžko pochopíte. Celkově jsem se ale skutečně bál. Hororová manga je naprosto odlišná od té Evropské tvorby. Tedy i děs je v mnohém jinačí. Ale tady se to tvůrcům povedlo na výbornou. Jsem rád, že Netflix má mnoho anime, které tvoří. Tohle rozhodně patří k těm, co se mi líbily. A třeba si to někdy dám znovu. (75 %) (02.09.2024)

Adaptace Džunži Ita s ještě horší animací než Junji Ito Collection? WTF. Když se postavy hýbou je to strašně ztuhlé. Pokud je tam davová scéna, je to jen freeze frame a postavy se nepohybují. Většina animace je jen smyčka otevírání a zavírání pusy. V první epizodě jsou dokonce chyby v kontinuitě (postavy se otočí a v dalším záběru jsou jako byly před tím).  Typické Jujiho šokující momenty jsou méně prokreslené než v původní manze. Chápal bych, že by se to nehýbalo a vzhled by byl jako v manze velmi detailní, ale tady se to nehýbe a všechny designy jsou o dost zjednodušené.V některých povídkách si dokonce ulehčili práci 3D animací.  Navíc většina těch nejklasičtějších příběhů byla zadaptovaná už ve zmíněné Collection. Z téhle série jsem znal jen Balónky oběšenců (nutno říct nečetl jsem všechny knihy Džunži Ita). (20.01.2023)

Neviem, čím to je, že seriály z produkcie Netflixu sú divné a v lepšom prípade priemerné (česť tomu minimu svetlých výnimiek). Čo sa týka tohto, vo väčšine prípadov som pri záverečných titulkoch len nechápavo pozeral na obrazovku. Niektoré príbehy boli správne znepokojujúce, mnohé som ale nepochopil vôbec a pôsobili utnuto (napr. zvukotesná izba a retard s tlamou plnou klincov). Ani to správanie postáv niekedy nedávalo logiku. Pôvodnú manga predlohu som nečítal. (04.02.2023)