Život je krásny

Tento film som si v kategórii filmu, ktorý by som chcela, aby bol premietaný na mojom pohrebe vyberala podľa jeho názvu. Život totiž považujem za dar, ktorý ak si vieme vychutnať a užiť napriek tomu, že je obyčajný, môže byť krásny. A presne o tom bol aj tento film. O tom, že život každého z nás je dôležitý aj keď sa nám to možno nezdá a aj keď ho nežijeme podľa svojich predstáv môže byť krásny s tým čo v ňom máme stačí si to len uvedomiť. Je krásnym posolstvom jedinečnosti a ako "pohrebný film" je určite dobrou voľbou...názov nesklamal. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov (09.06.2015)

Osobně bych tomuto filmu nemohl dát plný počet, ani kdybych se rozkrájel, na to jsem až příliš cynický. Snad i proto mě film nejvíce bavil hlavně zpočátku, kdy sledoval, jak se George Bailey postupně dostával (?) do sraček - i když i to je na pováženou, protože jednoduchou změnou optiky je v závěru ukázáno, že všechny jeho domnělé trable byly zrelativizovány v milosrdenství. Nezastírám, že by se mi film asi líbil víc, kdyby to bylo něco na způsob JASMÍNINÝCH SLZ, tedy filmová zpráva o prohlubující se beznaději jednoho zmařeného života, jemuž štěstí nepřálo a jehož konec má k happy endu na míle daleko. Ale budiž, chápu, že doba vzniku si žádala své a doznívající poválečný entuziasmus a životní optimismus je ze snímku cítit i po tolika letech. Jistě je správné, že existují takové filmy, a že je lidi mají stále rádi, i když se stále nemohu ubránit pocitu, že zrovna v tomto případě je to skutečně nejčistší filmové opium, které má k realitě nekonečně daleko a které muselo působit lehce směšně už tehdy - například pro úvodní scénu, v níž na hvězdném nebi blikají dvě galaxie coby božské hlasy, nacházím jen čistý výsměch - něco tak pitomého aby pohledal. Takových momentů by se ve filmu našlo i víc, a ostatně i samotný závěr je na mě asi už moc, ale ve výsledku se mi film stejně líbil. Především zásluhou kvalitního obsazení (u Donny Reed lze v mém případě mluvit skoro o lásce na první pohled) a kvalitního scénáře mě film bavil, respektive nenudil - přece jenom je zde doba vzniku hodně znát, což se projevuje třeba ve stylu herectví, které se od té doby diametrálně změnilo (včetně takových detailů, jako je líbání - herci ve filmech ze 40. let se líbají jinak než herci z filmů v 80. letech, a ti zase líbají jinak než herci v současných filmech). Stejně tak bylo zajímavé vidět mladého Jamesa Stewarta, dávno před tím, než hrál v mistrných Hitchcockových dramatech PROVAZ, OKNO DO DVORA a VERTIGO, které jsem viděl už dříve. Za mě celkově silné 4 *, je to velmi pěkný film, který teď v čase adventu určitě stojí za vidění. (11.12.2013)

Schopnosť dojať diváka poukázaním na Charakter je zjavná a tak populárna, že Život je krásny patrí k americkej rodinnej televíznej Vianočnej pohode. Čosi ako v našich geografických šírkach Tri oriešky pre popolušku, Perinbaba alebo Mrazík. Nuž ale, ak sa na zápletku pozriem podrobnejšie, čo spôsobí hlavný emočný zlom? Nuž: nedostatok peňazí. Rodina plače, tata zúri, demoluje zariadenie domu a ide sa o Vianociach hodiť do rozbúrenej rieky. Všetko len pre stratené prachy. Áno, uvedomí si, že nie sú všetko. No scenár pod rafinovanou tézou: "V núdzi spoznáš priateľa" ťahá myseľ diváka záverečnými výjavmi práve k tomu, že mať peniaze = šťastie, rodina, pohoda. Takže, hoci naozaj dojímavý a slzopudný film, stále pevne ukotvený v propagácii najsilnejšej drogy a jej hromadenia - peňazí. S pridaným morálnym imperatívom: správne zarábajúci podnikateľ je zároveň humanista, ľudský, pozorný, vnímavý, nápomocný a citlivý. Hodnotenie by teda malo oscilovať kdesi v priemere. No za okúzľujúcu vetu černošskej darkyne v závere: "Tu máte peniaze, čo som sporila na rozvod, keby som sa niekedy do budúcna vydala.", dávam vianočnú hviezdu navyše. (26.12.2021)

„Určitě jdou křídla získat nějak snáz!“ Aneb dělat strážného anděla člověku, kterému se zrovna hroutí celá existence, není žádný med…Filmu jsem se vždycky podvědomě vyhýbal, protože o tom, že (Ž)život je krásný, mě už dostatečně přesvědčil Roberto Benigni. Americký kousek je z poněkud jiného těsta. Příběh je jen lehce nadprůměrný, film více zaujme spíš fungující romantikou a pár vtípky. A pak najednou nastoupí na scénu Clarence, jehož příchod snímek nakopne způsobem až nevídaným. Náhlá změna humoru v kombinací s úplnou depresí nádherně funguje a já předl jak kocour. A to až do zcela přepáleného, pohádkového závěru, jemuž je však jeho naivitu těžké vytýkat, protože k tomuto snímku tak nějak patří. Přesto mě mrzí, že se odzbrojující Henry Travers objeví tak strašně pozdě, film bych jinak možná hodnotil i výše. Takhle „jen“ slušné 4*. „Kdybych mluvil za sebe, řekl bych, že jsi nejhezčí děvče ve městě.“ - „No a proč to neřekneš?“ - „Nevím, možná to řeknu. Kolik ti vlastně je?“ „18.“ - „18?! Vždyť loni ti bylo teprve 17!“ (03.01.2021)

„Život je krásný“, to je snad to nejčistší a nejhlubší spojení „světského“ a duchovního dramatu, s jakým jsem se dosud setkal. Oba pomyslné žánry – či spíše umělecké tendence (určené odlišně magnetizovanými hledisky) – se v něm dokonale sjednocují, a jednoznačně tak vypovídají o světě hmatatelně naplněném Boží láskou, v němž není nesnadné propadnout beznadějí – přímo do záchranné sítě husté (či řídké) láskou lidskou, tou, kterou sám člověk dosud stačil rozdat. Důvěrným vhledem do prostého osudu poskytuje divákovi nepatetické memento a podnět k sebereflexi – podobně jako jiné poválečné neortodoxně duchovně orientované filmy jako Monsieur Vincent nebo Nelitujeme svého mládí. Souzní s aktuální kritikou západního měšťáckého individualismu, shledávaného jednou z hlavních příčin druhé světové války, a navrhují proti němu – obrodnou, spásnou a osvobozující – alternativu v sebeobětování. Na rozdíl od zmíněných podobných děl ovšem Caprův první poválečný hraný snímek překvapuje humorem – barvitě prostínovaným, jímž se – nijak snižovaná – náboženská dimenze zdůvěrňuje a rozšiřuje i na místa nejprofánnější – mezi nás – a posvěcuje je – námi. (14.07.2016)