Život je krásny

„Život je krásný“, to je snad to nejčistší a nejhlubší spojení „světského“ a duchovního dramatu, s jakým jsem se dosud setkal. Oba pomyslné žánry – či spíše umělecké tendence (určené odlišně magnetizovanými hledisky) – se v něm dokonale sjednocují, a jednoznačně tak vypovídají o světě hmatatelně naplněném Boží láskou, v němž není nesnadné propadnout beznadějí – přímo do záchranné sítě husté (či řídké) láskou lidskou, tou, kterou sám člověk dosud stačil rozdat. Důvěrným vhledem do prostého osudu poskytuje divákovi nepatetické memento a podnět k sebereflexi – podobně jako jiné poválečné neortodoxně duchovně orientované filmy jako Monsieur Vincent nebo Nelitujeme svého mládí. Souzní s aktuální kritikou západního měšťáckého individualismu, shledávaného jednou z hlavních příčin druhé světové války, a navrhují proti němu – obrodnou, spásnou a osvobozující – alternativu v sebeobětování. Na rozdíl od zmíněných podobných děl ovšem Caprův první poválečný hraný snímek překvapuje humorem – barvitě prostínovaným, jímž se – nijak snižovaná – náboženská dimenze zdůvěrňuje a rozšiřuje i na místa nejprofánnější – mezi nás – a posvěcuje je – námi. (14.07.2016)

Během posledního týdne jsem viděla čtyři americké vánoční filmy ze 40. let a tento je z nich nejznámější, ale také nejslabší a schází mu ta kouzelná atmosféra. Drtivá většina filmu se totiž točí převážně kolem podnikání a je poměrně nudná a smutná a jen občas je prosvětlena vtipnou scénou. Dá se to brát jako příběh o existenciální krizi muže, který byl v mládí donucen vzdát se osobního štěstí a zůstat v rodném domě, převzít otcův podnik a dělat věci, za které by se dříve styděl. Když se objeví zdánlivě neřešitelné finanční problémy, uvědomí si, že zahodil veškeré své sny a plány kvůli životu, který nikdy žít nechtěl, a rozhodne se pro smrt. Smysl svého života pozná, až když mu je ukázáno, co udělal pro ostatní: nejen pro své nejbližší, ale i pro celé město. Jeho osobní štěstí je nepodstatné. Film má jisté kvality a propracovaný příběh, ale pro jeho depresivní atmosféru a sdělení, které v dnešní době už neobstojí, se k němu už asi vracet nebudu. (23.11.2019)

Schopnosť dojať diváka poukázaním na Charakter je zjavná a tak populárna, že Život je krásny patrí k americkej rodinnej televíznej Vianočnej pohode. Čosi ako v našich geografických šírkach Tri oriešky pre popolušku, Perinbaba alebo Mrazík. Nuž ale, ak sa na zápletku pozriem podrobnejšie, čo spôsobí hlavný emočný zlom? Nuž: nedostatok peňazí. Rodina plače, tata zúri, demoluje zariadenie domu a ide sa o Vianociach hodiť do rozbúrenej rieky. Všetko len pre stratené prachy. Áno, uvedomí si, že nie sú všetko. No scenár pod rafinovanou tézou: "V núdzi spoznáš priateľa" ťahá myseľ diváka záverečnými výjavmi práve k tomu, že mať peniaze = šťastie, rodina, pohoda. Takže, hoci naozaj dojímavý a slzopudný film, stále pevne ukotvený v propagácii najsilnejšej drogy a jej hromadenia - peňazí. S pridaným morálnym imperatívom: správne zarábajúci podnikateľ je zároveň humanista, ľudský, pozorný, vnímavý, nápomocný a citlivý. Hodnotenie by teda malo oscilovať kdesi v priemere. No za okúzľujúcu vetu černošskej darkyne v závere: "Tu máte peniaze, čo som sporila na rozvod, keby som sa niekedy do budúcna vydala.", dávam vianočnú hviezdu navyše. (26.12.2021)

Tohoto filmu jsem se docela bál a to z toho důvodu, že mám s těmito klasikami problém a strašně nerad při jejich sledování zjišťuju, že se nudím a nevidím v nich tu genialitu jako ostatní. Byl to případ filmu "Cassablanca" a spousty jiných -převážně vyosoce ceněných a oskarových- filmů a bohužel je to i tento případ. Výborní herci, řada silných scén ale já se nudil a to tak, že nemohu dát více jen proto, že se jedná o takovou klasiku. (12.07.2011)

Taková obrácená Vánoční koleda po americku, ovšem z let dávno minulých, černobílých a proto velmi sympatická. I když jsou zde postavy vylíčeny velmi jednostranně, buďto dobré až na půdu nebo zlé jak samo peklo, a dějová linie velmi naivní, nevadí to ani co by se za můj krátký nehet vešlo, protože.. prostě proto, herci vás o tom přesvědčí, 130 minut uplyne jako voda a na konci slepecky tápete kolem sebe, kam že jste odložili kapesník. (18.07.2014)