Právo podle Lidie Poët

Je az nepochopitelne, ako dlho a aka obmedzena spolocnost sme boli vzhladom na prava zien. Ked si predstavim, ze naprilkad v Svajciarsku ziskali zeny pravo volit az v 1971, mrazi ma z toho. Neviem, aka bola Lidia Poët v sukromi, no ak bola tak panovacna, samoluba a tak neochotna spolupracovat sposobom, akym ju serial zobrazil, potom tych neustupkov a svojim sposobom odporu voci jej osobne zrejme nebolo tolko kvoli pohlaviu, ale povahe. Co sa tyka pripadov, tie mali zrejme prezentovat humornu zlozku serialu. Zrejme to neboli realne pripady surodeneckej dvojice. Pretoze ak ano, chyba mi nutnost vyznamu studovat pravo, resp. cokolvek. Hudba moderna, ta sa mi pacila. Dialogy zvlastne, pretoze Lidia sa vyjadrovala ako sucastnik, pricom rec ostatnych bola primerana dobe, v ktorej sa dej odohraval. (21.02.2023)

Série o vystudované právničce, která jako žena nemohla pracovat jako advokátka. A snaží se o to prostřednictvím osoby svého bratra, advokáta. Spíš než jako obhájkyně Lidie pracuje jako soukromý vyšetřovatel a nectí žádná pravidla. Kromě pracovní posedlosti a silného pocitu pro spravedlnost má i menší sexuální posedlost a miluje dva muže. Proč ne, je krásná, sympatická, moderní. Jednotlivé příběhy nejsou nijak dějově a zápletkami na úrovni, ale přesto je série sympatická a oddechová. Nemusím dodávat, že je to kvalitní retro a dobová pravda o postavení žen v té době a společnosti. Místy byla některá moderní hudba ne nejvhodnější.  70%. (25.02.2023)

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl. (15.05.2024)

Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat i proti samotné advokátní komoře. .Nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Příjemné překvapení, krásná, vzdělaná a ambiciózní žena, která má se nezhroutí z prvního neúspěchu. Jedné, co kazilo atmosféru jsou poměrně lajdácky napsané dialogy, které neodpovídají konci 19. století. Jazyková forma je příliš moderní, což ubírá na autentičnosti, která je v dobových seriálech a filmech nejdůležitější. Také je tam přehnaný důraz na feminismus, protože v podstatě všichni muži, kteří se tam objeví, jsou troubové. (02.03.2023)