Ztracený obzor

Frank Capra je neuvěřitelný snílek, o čemž jsem se přesvědčila právě u filmu Ztracený obzor. Mám moc ráda jeho rodinné komedie, které jsou tím pravým lékem na smutnou náladu, ale dělala jsem si iluze, že dobrodružnější žánr posune Capru někam jinam. V Caprových komediích je naivita na správném místě a dobře se na ni dívá, ovšem Ztracený horizont je jakási nesplněná touha malého dítěte žít někde jinde, než právě v tomto století a s těmito lidmi. Capra si vysnil svět uprostřed světa, kde je všechno dokonalé, všichni se mají rádi a každý tam chce zůstat. Velkým alibi je pro Capru fakt, že svůj film natáčel uprostřed druhé světové války a možná právě Caprův svět chtěli lidé vidět. U původní 132 minutové verze se zachoval pouze zvuk, a tak některé obrazy zůstaly statické. (24.03.2006)

Famozni film, jehoz originalni verze byla v 60tych letech znicena a muselo dojit ke komplikovane restoraci z ruznych zdroju. Prestoze uz nikdy film nebude kompletni, stopaz je poskladana z posbiranych materialu ruznych kvalit a nektere sceny musely dokonce nahradit fotky, nic to vysledku neubira, naopak ma clovek pocit, ze prave objevil poklad a neco skutecne unikatniho. Shlednutim "Lost Horizon" mam tak pocit jakobych objevil mysteriozni udoli Shangri-la. Na svou dobu vzniku 1937 se jedna o naprosto uzasne lehce fantasy dobrodruzstvi s hodne zasadnim poselstvim a vizi pro budoucnost lidske rasy. Co v dnesni dobe do detailu analyzuji dokumenty typu "Zeitgeist: Moving Forward", to Frank Capra svym oldschool vizionarstvim nastinil uz temer pred 100 lety. 9/10 (04.02.2013)

Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny). (06.11.2011)

Nejdříve jsem četl knížku Jamese Hiltona, vzápětí se podíval na krásně zrestaurovaný film. Nepřestává mě udivovat schopnost těch nejlepších hollywoodských filmařů jako byl právě Frank Capra vzít knižní námět a přetvořit ho tak, aby perfektně fungoval i v jiném médiu, tedy filmu. Kniha byla napsaná ve třicátých letech a slouží jako varování před válkou. Ve filmu jsem ale mnohem víc než v knize vnímal obyvatele Shangri-La jako určité eskapisty, kteří si žijí své skvělé životy uchráněny před hrozbami "civilizovaného" světa, ale zároveň dělají pramálo (nic?), aby nějaké dobro i aktivně šířili. A kromě toho jsou to takoví kolonialisté - běloši, kteří dají domorodým obyvatelům potrubí a kulturu... Dneska se tomu člověk musí smát, ale tenkrát na tom určitě nikdo neviděl nic špatného, to je mi jasné. (13.04.2021)

Je tu podobnosť s mnohými filmami, či románmi o stratených svetoch, či civilizáciách ( námatkovo táka SHE z roku 1935 - román z roku 1887 ). Čím sa dostávam možno k najväčšiemu problému tohto snímku. Spieva sa - ´´nič nové na svete, dáme si repete´´, v tomto prípade ale repete technicky zdatné a rozhodne nie nudné a to aj napriek tomu, že sa vo filme vlastne nedočkáme žiadnej, vyslovene akčnej či dobrodružnej scény. Hollywood to pred 80timy rokmi vedel aj bez prestreliek a výbuchov. (22.02.2016)