Hamlet

Zdařilá adaptace mého oblíbeného Shakespearova dramatu. Zvláště šťastné bylo zasazení děje do prostředí vrcholného středověku a následování originálu v užití archaické angličtiny. To druhé sice film učilo téměř nepřístupný masám, ale dobře tak, ty mají své filmy. Mel Gibson v roli Hamleta hraje skvěle a Helena Bonham Carter coby Ofelie nezůstává pozadu. Středověkou atmosféru dokresluje vzletná hudba Ennia Morriconeho. (11.10.2013)

Maturitní četba. Film o Hamletovi jsem si chtěl pustit první ten z roku 1948. Nastal zádrhl, tak jsem první pustil tohle. Vlastně nemohu moc srovnávat, protože tohle je můj první Hamlet. Rozhodně jako film je skvělý a Mel Gibson je se svými velkými kulatými očima i bláznivými grimasi dokonalý. Pomalu by mohl vzít job Jimu Carrymu. Bláznovství Hamleta zahrál podle mě elegantně. Zbytek herců jak kdyby do počtu byl. (10.01.2012)

Hamleta jsem nečetl ani neviděl jedinou jeho verzi. Věděl jsem akorát (asi jako každý) nástin děje. Nemám tedy s čím srovnávat, co vím je, že bych si knížku nikdy nepřečetl (a to se ani po zhlédnutí Zeffirelliho filmu nezmění). Samotný film byl zajímavý, nenudil jsem se, ale o žádný výjimečný divácký zážitek se nejednalo. S hereckými výkony jsem byl nadmíru spokojený - Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates i mladičká Helena Bonham Carter mi do středověku opravdu sedli a divím se, že žádný z nich nebyl nominován na nějakou výraznější filmovou cenu. Co mi však trošku vadilo, byla až příliš "krasopisná" mluva, u které jsem opravdu snad poprvé nestíhal všechny originální dialogy a za české titulky jsem byl hodně rád. Druhým negativem by byla kamera, která po drtivou většinu stopáže zabírá temná místa, ve kterých jsem rozeznával jen tváře herců. Filmu jinak nemám co vytknout a tak jediným důvodem, proč nesáhnu na plné hodnocení, je přece jen mírná nezáživnost celkového příběhu. (27.05.2010)

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) (19.11.2011)

Varování, ač v tomto komentáři možná není tolik sprostých slov, jak by si autorka přála, tak v duchu myslela velmi vulgárně během psaní. Pánvenože! Dnes jsem byla přinucena sledovat tuto gargantuovskou přehlídku přehnaných samoúčelných křečovitých hereckých onanií, dialogů, jež místo aby plynuly jako vosk po svíčce do žlábku svícnu teatrálně a neživoucně drhnou jako cihla na dně plechové vany o ucho diváka, uměle působících kulis a hloupě vypadajících náhrad středověku a vůbec všelijakých zvrácených zvrhlostí, aby mi po příchodu na datábazi v pevném rozhodnutí nenechat na tomto surovém zprznění mistra tragedie ani vlas ze strašné Melovy paruky suchý byla zasazena další rána v podobě toho, že tady se to všem líbí! To se svět zbláznil? Na jaký film jsem se to dívala? Na jaký se to dívali všichni ostatní? - Ble, ten komentář nedává smysl stejně jako tento film. (06.01.2009)