Million Dollar Hotel

Jak je u německého režiséra Wima Wenderse zvykem opět zrežíroval zvláštní film. Jenomže tentokrát mě jeho film vtáhl do hloubky a musím říct, že to je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem v poslední době viděla. Nádherný hudební podkres od U2, depresivně stísněná atmosféra hotelu, nečekaný konec a famózní herecké výkony. Nejvíc mě zaujal hlavní hrdina Tom Tom a zvláštní agent Skinner v podání Mela Gibsona....4,5* (28.03.2012)

Úvod je myslím si hodně podařený, při "život je to nejlepší, plný magie, krásy, možností, a...televize" malinko mrazí. Tom Tom mi nicméně někde v půlce začal být hrozně protivný, zachránil se až bubláním do coly před užaslým Skinnerem. Hezká zmagořelá atmosféra, Milla Jovovich a krvavý ruce na konci tenhle film jednoznačně posunujou od škatulky "divný" k "zajímavý". (31.12.2007)

Film, ke kterému se opravdu hodí slovo "podivný"... Ať už jde o podivný střih, podivný příběh, podivné postavy, podivnou kameru, podivné prostředí nebo o všechno ostatní... Těžko se to sleduje, ale má to podivnou (už zase), i když zvláštním způsobem strhující atmosféru a v konečném důsledku i "něco do sebe"... Tři a půl hvězdy, spíše čtyři, ale protože to opravdu vyžaduje maximální divákovu spolupráci, raději se zatím přikloním ke třem a uvidím po druhém zhlédnutí... (04.05.2007)

Silně atmosferické, city nabité, kouzelné scény se tu střídají s hluchými místy, které ve filmu bohužel převažují. Skvělá kamera, krásný hudební doprovod - dvě věci kterým se podařilo vytvořit solidní depresívní atmosféru...ale to nestačí. I tak jde ale o zvláštní film, který za shlédnutí určitě stojí. (10.03.2007)

Film, který do vás dvě hodiny tluče polopatisticky myšlenku, že svět je jeden veliký hotel, naše duše jsou pokoje a my čekáme na návštěvu krásné Milly, abychom překonali osamělost v zázraku spojení dvou pokojů (rozuměj duší). Každý pokoj má své zvláštnosti, my do něho utíkáme a někdy se v něm zavřeme před sebou a před světem, takže potřebujeme tvrdého vyšetřovatele, i když nás to bude stát skutečnou krev. Davisovo mumlání začne lézt na nervy po pár minutách, doslovný scénář po půlhodině. Hudebníci by měli hrát a ne přemýšlet. (05.11.2008)