Možno príde aj kúzelník

Byla to skvělá zábava, na kterou se ty současné "zábavné" pořady dívají s pěkně velkým odstupem. Kaiser a Lábus byli výborní. Scénka "Těžký týden referenta Kubrta" byla opravdovou třešničkou na dortu. Z dalších lze připomenout Kaiserovo klíště, pubertálního Lůďu či hodinu dějepisu. Nelze zapomenout ani na vystoupení dvojice Wimmer-Černoch. I to byla super zábava. (31.03.2009)

KOUZELNÍK se stal ve své době pozitivní variantou vůči tradici ztělesněné jmény Vladimíra Dvořáka, Zdeňka Podskalského (jeho režie by neměla mýlit) a nástupem generace kdysi liberecké Ypsilonky. Ohlasy na pořad přesvědčují o tom, že špičkové písně doby (s charakteristikou úrovně tanečních čísel souhlasím) zřejmě neprolomily generační horizont svého časového publika. Vtipy, skeče, gagy však zůstávají, některé zřejmě i zlidověly. Pokud jako pamětník dostanu chuť tento kvalitní seriál kritizovat, vybavím si různé show polistopadové doby a svou potřebu v tom okamžiku ztrácím. Nelze totiž srovnávat nesrovnatelné právě tak jako nemá smysl ronit slzy nad fatálním úpadkem a převažujícím neprofesionálním primitivismem lidové zábavy v polistopadovém období. (27.01.2008)

Scénky jako: Těžký týden referenta Kubrta, Zkouška z dějepisu v roce 2012, Klíště, parodie na Boney M a hlavně Těžký život tělocvikáře Jaška patří k tomu nejvtipnějšímu co jsem kdy viděl, ale ani ostatní protagonisté pořadu se nenechali jen tak lehce zastínit dvojicí Kaiser, Lábus. Je jasné že vytvářet takový to humor, do nekonečna nejde a tak některé díly postrádají tu pravou dávku toho českého humoru. A hlavně pořad poznamenala účast socialistických hudebních interpretů. (02.03.2009)

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

Samotné scénky Kaisera, Lábuse a Korna byly většinou výborné, parodii na písničku "A ty se ptáš co já" a "Hodina dějepisu v roce 2000" mi přijdou přímo nadčasové. Ovšem zlatým hřebem pořadu pro mě osobně zůstanou výstupy Jiřího Wimmra s Karlem Čenrochem. Ať se nebožák Černoch učil na housle, maďarsky, jezdit na lyžích, hrát na dudy, či cokoli jiného, pokaždé mně dostával ten "sadismus" učitele Wimmra. Prodchnutí písničkami mě až tak netrápilo, Televarieté člověka už tak nějak vycvičilo... (08.03.2009)