Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Neříkam,že stará Nemocnice na kraji města bylo něco extra,ale aspoň to mělo styl,rytmus vyprávění,skvělou hudební znělku,dobré herecké výkony.Tenhle brak je však přesným opakem skoro všeho popsáno výše tj.nemá to žádný styl a vkus stejně jako tisícovka podobných seriálu,tvůrci neumějí výprávět,hudební znělka je strašná a herci přehrávají.Po skvělých Četnických humoreskách je tohle obrovské šlápnutí do h***a. (05.01.2004)

Postavy jsou "podivné" - to je hlavní myšlenka, která mě napadla při shlédnutí NNKMP20L. Těžko si dokážu představit, jak všichni ti lidičkové za těch dvacet let vyrostli právě takto. Manželé Sovovi jsou mafiánští bossové, Blažej je i po dvaceti letech stejně kontroverzní primář, ze řidiče sanitky Jaromíra Hanzlíka se stal starosta Boru atd. Seriál je vláčný, všem postavám vše trvá zoufale dlouho. Tohle se nepovedlo. (06.11.2003)

Veliké zklamání. Je vidět, že pokračování starších seriálů ještě neumíme natočit (kdo ví, jestli to někdy půjde). Pořád jsem čekala na nějakou vtipnou postavu jako byl doktor Štrosmayer, ne na komplexy a další milostné zápletky pane primáře, který je označován jako balvan a chudáka pana Sovu, kterého jen všichni využívají. Na třetí pokračování se už dívat raději nebudu. (07.02.2010)

Původní seriál považuji za to nej z našich seriálů a tak jsem byl zvědavý jak se s "legendou" popasují další scénáristé a režiséři. Nechci být přehnaně kritický - z toho kvanta materiálu, který jsem viděl se mi i nějaké věci líbily, ale celek působí jakoby s původní Nemocnicí měl společná jen jména postav. Naštěstí tu jsou Abrhám, Janžurová, Vinklář, kteří utáhnou i slabší věci. Tuším kde se stala hlavní chyba - v této sérii totiž chybí humor a vypjaté situace jsou tu tak trochu samoúčelné. Z doktorky Čeňkové se stala zmatená stařenka, z mladého Sovy a jeho manželky jsou záporné postavy (které podbarvuje teatrální hudba), linie potomků jsou nezajímavé... atd... Je mi líto, ale nepovedlo se to, očekávání byla převysoká. (27.08.2009)

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)