Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Že kočka není pes, že včera není dnes, že Zikmund není Dietl a louka není les, to každý zná, to každý ví... 1) Rozplizlý scénář, nezajímavé dialogy, ufňukaný děj. Chybí vtipný glosátor typu doktora Štrosmajera, všichni jsou nehorázně vážní. 2) Celkový depkoidní dojem potvrzuje i Bartákova hudba - jako by odpočítávala vteřiny před sebevraždou. 3) Schizofrenní střih Jiřího Lukáška umocňuje až fyzicky špatné pocity, které jsem po prvním shlédnutí měl. 4) Marný byl dohled Magdaleny Dietlové, věc se prostě nepovedla. Druhá hvězdička je čistě nostalgická. (22.03.2011)

Příjemná nejednoznačnost většiny charakterů původní nemocnice se během dvaceti let transformovala do zmateného kolotoče všemožných pocitů, ve kterém se sympatie a antipatie střídají tempem, ze kterého bolí hlava. Více než slibné herecké obsazení je pak jen trestuhodně nevyužitý potenciál, jakkoliv nezpochybnitelné kvality zúčastněných aktérů jsou promrhány utrápenou snahou hrát podle ukázkově nepovedeného scénáře. Charismatické Osobnosti, záměrně s velkým o, typu doktora Štrosmajera či Fastové byste hledali marně i naivně optimistickým okem, z lepší, tedy průměrné, poloviny dnes nutno zmínit Ivu Janžurovou a Tomáše Töpfera, ovšem vše navíc nově s nepříjemnou pachutí latinskoamerických skvostů doby současné. V aktuálním hodnocení tedy slabé tři hvězdičky víceméně z nostalgie, neboť i ten o pětinu století mladší sourozenec se sledovat dá, nicméně spíše než napjaté očekávání dalšího pokračování osudů oblíbených postav připomíná vyhlídka nového dílu značně rozpačitou zvědavost, kdo se zase s kým pohádal či vyspal. (18.04.2006)

Svádí to svádí k pokračování něčeho tak veleúspěšného ! Tady se potvrzuje pravidlo, že " NENÍ každý nahraditelný". Druhého pana DIETLA nenašli, tak se do takového projektu neměli pouštět. Není každému shůry dáno, umět napsat takovou smršť báječných dialogů, aby to mělo hlavu a patu a divák se přitom ještě bavil natolik, že některé průpovídky zlidověly. (13.12.2007)

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)

Ne, nepoučili se. Nemocniční seriál by neměl být o lidech, ale o samotných doktorech. To by na nich mělo být to nejzajímavější. Jejich práce a jejich postoje k ní, které by vytvářely další a další zápletky. Tak jak to dokázala Pohotovost nebo mí milovaní Chirurgové. Tenhle český pokus o oživení legendy dopadl spíš trapasem, než seriózním seriálem. (01.10.2007)