Votrelec: Romulus

Jasně, v jádru je to, jak tu ostatně píší i jiní, dost nesourodý pejskokočičkovský slepenec, který ne vždycky působí kdovíjak přesvědčivě (citace ikonických hlášek z předešlých vetřelčích filmů jsou vesměs dost jalové), ale obsahuje až příliš výtečných scén a svébytných režijních nápadů, aby se to dalo celé jednoduše odstřelit jako vypočítavý korporátní rehash už jednou (stokrát?) viděného/slyšeného. Úvodní scéna s nalezením kukly, slastně pomalý build-up s příletem na odstavenou vesmírnou stanici, vynoření se xenomorfa z kokonu-vulvy (zatímco se jedna z hrdinek pokouší v panice otevřít zamčené dveře), over the top kyselinové zero G, finále, u kterého jsem si napětím málem okousal všechny nehty. Alvarez mi také konstatně dělal radost tím, jak chytře pracuje s předjímáním budoucích dějů skrze bezeslovnou obraznou symboliku – jako v okamžiku, kdy stanice, k níž se hrdinové pomalu blíží ve své lodi, zničehonic zakryje slunce-zdroj nadějí, nebo když si jeden z hrdinů při návštěvě stanice prohlíží znepokojivý detail na reprodukované malbě (Michel Serre, Vue de l'hôtel de ville de Marseille pendant le peste de 1720), na němž dítě saje z prsu mrtvé matky (na hromadě bledých těl pokosených morovou epidemií, brrr). Od doby, kdy jsem hrál Alien: Isolation, jsem si přál něco podobného vidět i na plátně – a Romulus, který z tohodle děsuplného herního majstrštyku nepokrytě čerpá snad nejvíc ze všech vetřelčích značek, mi tohle přání vlastně vcelku vrchovatě splnil. Za zmínku stojí i solidní Wallfischova hudba (skladba The Offspring zní jako něco od Anny Thorvaldsdottir) a skvělá Cailee Spaeny, která tu vypadá úplně jako Ellie z The Last of Us 2! Spoileroidní P. S. Nečekal jsem, že by tady docházelo k nějakému zásadnímu obohacení rozšířené vetřelčí mytologie, ale stalo se! Baví mě myšlenka, že černý mutagen, který Ridley Scott představil v Prometheovi, původně pochází z vetřelců – a že Inženýři, přinejmenším tedy ti, kteří vystupují v Prometheovi (jakýsi temný kult smrti, který se fyziognomií dost lidí od Stvořitelů v Alien: Covenant), jsou zjevně výsledkem experimentování s vetřelčí DNA. (18.08.2024)

Sliby o crossoveru mezi jedničkou a dvojkou Vetřelce se podařilo naplnit, ačkoli blíž má nový Romulus určitě k jedničce a nějaké momenty si bere i z pozdějších dílů. Občas jsou ta pomrknutí trochu na sílu, což platí i pro trochu nesmyslnou tvrďáckost několika pokusů o cool hlášky a především zbytečné, odpudivě digitální „oživení“ jedné postavy, ale… je dost snadné to tomuhle filmu odpustit. Dělá totiž velmi dobře dvě věci: Jednak se výpravou i atmosférou vrací do 80. let a jeho přímočaré vypravěčské postupy by šlo označit za zdařilé retro možná až na úrovni sedmé epizody Star Wars. Rychle se proto seznámíme s postavami, které jsou docela sympatické a mezi nimiž se promptně vybudují vztahy, díky čemuž si nemůžeme být jisti, v jakém pořadí je budou xenomorfové napichovat (i když je samozřejmě jasné, že většina z nich platila důchodové připojištění zbytečně). A to vede ke druhé přednosti, totiž poctivému thrillerovému napětí, jež se přelévá ze scény do scény a udržuje diváka příjemně zaujatého a zabaveného. Bezesporu se jedná spíše o zakázku nežli svébytný autorský výtrysk originality, cíl v podobě vytvoření nekomplikované žánrové zábavy, která vetřelčí universum neposouvá do zbytečně podivných teritorií jako Prometheus a místo toho nabízí nejen pro skalní fanoušky dostatek odkazů a svižné vyprávění, se však pro mě naplnit podařilo. (16.08.2024)

Za sebe musím říct, že cítím menší zklamání. Alien Romulus měl vysoká očekávání, protože se čekalo, že půjde o Horor roku a zkušený Fede Alvarez s efektiními trailery k tomu měli slibně našlápnuto, jenže to se bohužel nekoná. Sice když se odprostím od očekávání, tak jde o solidní Sci-Fi Horor, jaký zde už delší dobu nebyl a jsou zde prvky, které jsou velmi působivé, ale pár věcí mi vadilo. Herci mě až tak neoslovili, David Jonsson jakožto Android je nejzajímavější postavou, ale opěvovaná Cailee Spaeny mě za srdíčko nevzala. Úvod je docela pomalý a než se objeví Vetřelec je pomalu půlka filmu pryč. Audiovizuálně je to výborné, celý ten vizuál lodi je parádní a hudba je taky velmi úderná, povedla se i stísněná atmosféra a scéna s gravitací/kyselinou je za mne highlight. Finální monstrum mi však přišlo trochu přes čáru a přestřelené, obešel bych se bez něj a úplně v pohodě stačil Vetřelec. Co však vnímám jako největší mínus a zklamání, tak že nedostanem téměř žádný Gore. Alvarez natočil jeden z nejbrutálnějších hororů remake Evil Dead, tak jsem očekával pořádný Vetřelčí Jatka, jenže na to je tu nízký bodycount a většina smrtí je mimo záběr, nebo zkrátka neuvíznou v paměti. Nečekal bych, že Scottův ALien Covenant bude 2x větší masakr než od Alvareze. Dokonce i ve srovnání s novým Predátorem, ALien hodně zaostává. Že po zhlédnutí z kina budu odcházet s pocitem, že jednou vidět mi to stačilo v to jsem opravdu nedoufal. 4 hvězdy si to však bez debat zaslouží, ale očekávání bylo prostě jinde. 7/10. (20.08.2024)

Draze získané zdroje je potřeba dojit, i kdyby z toho měl vzejít jen nějaký zparchantěný mutant. Což platí pro Weyland-Yutani i její reálný ekvivalent, korporaci Disney. Na "Vetřelec: Romulus" nejvíce překvapí jeho anti-originalita. Disneyfikace franšízy tentokrát nemá nádech refreshe s novými postavami (jako u "Síla se probouzí") ani nefunguje jako kultistický fanservice po vzoru sériových klonů od Marvelu. Fede Alvarez a Rodo Sayagues ochotně zaštítili CGI remix vetřelčích greatest hits, který vybízí k hraní binga na téma "jakou další kultovní scénu, populární hlášku, výraznou proprietu či ikonický záběr z předchozích položek franšízy bude nadcházející scéna parafrázovat". Kouzlo (i unikum) původní vetřelčí tetralogie spočívá v tom, že ji tvoří diametrálně odlišné a stylově vrcholně osobité filmy (nedám dopustit ani na fantasticky střelenou čtyřku). "Vetřelec: Romulus" je pouhý derivát série, respektive filmový ekvivalent zábavní atrakce na její téma v Disneyworldu - pasivně projíždíme sledem známých výjevů v nablýskaném, ale neživotném provedení, občas nás něco pobaví či poleká, ale na konci odcházíme zcela nedotčeni. "Prometherus" byl sice jurodivá hovadina a vyvolával až rozhořčení a nenávist, ale i to je pořád lepší, než tahle řemeslně precizní definice pojmu "obsah" ze slovníku mediálních korporací. (16.08.2024)

Romulus mi pripadá atmosférou a dejom ako akýsi vedľajší projekt z roku 1983, ktorý mal preklenúť čakanie na skutočne áčkové Aliens. Niektoré nápady sú dobré, niekedy dokonca aj veľmi dobré, častokrát však nie je ani poriadne vidno, ako sa tá ktorá postava dostala zo šlamastiky, skrátka dosť ťažko sa tu priestorovo orientuje. Spaney a Jonsson veľmi dobrí, ale proste to nie sú Weaver a Henriksen alebo Holm. Čo korešponduje aj s prvou vetou komentára. Otázka, prečo nenakrútil Alvarez v produkcii Scotta uzavretie novej trilógie je pre mňa ťažko pochopiteľnou záhadou. 70% (02.09.2024)