Réžia:
Fede AlvarezKamera:
Galo OlivaresHudba:
Benjamin WallfischHrajú:
Cailee Spaeny, David Jonsson, Archie Renaux, Isabela Merced, Spike Fearn, Aileen Wu, Robert BobroczkyiObsahy(2)
Dej filmu sa odohráva medzi udalosťami prvého filmu Votrelec (1979) a druhého filmu Votrelci (1986) v temnom vesmíre, kde pri čistení útrob opustenej vesmírnej stanice sa skupina mladých vesmírnych kolonizátorov stretáva tvárou v tvár s najdesivejšou formou života vo vesmíre s Votrelcom, ktorý v klaustrofobickom priestore vesmírnej lode začína hon na svoje obete. (Cinemart SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (580)
pravda, Romulus je frankensteinovo mostrum sešité z pečlivě zvolených tělesných kusů dodnes čerstvých filmových mrtvol, zejména Scottova prvního a Cameronova druhého příspěvku, se zjevnými souvislostmi k Prometheovi/Covenantu a zdaleka nejsilněji a narovinu přiznaně se tu odráží fantastické Isolation. které, jak hráči upozorňovali už od vydání, díky své vynikající atmosféře, věrnosti a úctě k originálu představovalo nejlepší příspěvek vetřelčímu univerzu za desítky uplynulých let, s čímž z vlastní hráčské zkušenosti plně souhlasím. oproti poslednímu filmovému Vetřelci u Romula skoro až zaráží nulová snaha o přesah, kterou nahrazuje přísné soustředění na žánrové náležitosti, tedy řečeno jinak snaha natočit co nejlepší akci / survival / horor (vč. oblíbených tropů jako "poslední dívka") coby pastiš Isolation s četnými a relativně zjevnými parafrázemi řady dalších významných pramenů, a tak je třeba to brát a nic "víc" nežádat, protože vetřelčí film jako čistokrevná žánrovka vyjadřující fanboyovskou poctu originálu je úplně legitimní a dostačující koncept a jedině logický, vzhledem k nemálu reakcím na obě Scottovy poslední snahy "dorovnat" legendární status svého původního Vetřelce náležitě hlubokomyslnými prequely. nope. frankensteinovo monstrum k radosti stačí. kor když si Alvarez opravdu dobře vybral zdrojové mršiny, což krom již zmíněných jasně zahrnuje i přinejmenším dvě z nejlepších románových příspěvků do fikčního světa vetřelců, tj. Probuzení (Out of Shadows) a Chladnou výheň (Cold Forge), čili vycházel z nejlepšího a sešil to dohromady prvotřídně. krom radosti sledovat linie na mapě odkazů byla radost sledovat i řemeslo samotné. co záběr, to nadšené chvění, co scéna, to nápad, a nejen nějaký, ale vizuálně a kineticky vzato zajímavý. a nad to vše je cítit poctivá snaha si všechny ty dějové zvraty a všechna ta fatální rozhodnutí postav (které si žádá ať už žánr, nebo z druhé strany nutnost napodobit vzorec odkazovaného pramene) odůvodnit tak, aby byly, i přes jistou absurditu, paradoxně, z hlediska psychologického realismu věrohodné. méně abstraktně řečeno, postavy jsou stejní tupci jako v jakémkoliv typickém slasheru, ale nemáte jim to tu za zlé. a to se počítá. a tak vlastně ironicky, i když si předem snadno spočítáte jejich přesnou životnost, na zážitku to neubírá. /// ano, pravda, viděli jsme to už mnohokrát předtím. a hráli. a četli a nevímco. a klidně si to zopakujme zas a znovu, protože se to povedlo. ()
// Ten pomalý rozjezd je fakt extrémně pomalý a byť jsem si užíval tu snahu za každou cenu z nového Vetřelce udělat vizuálně osmdesátkový film (je to na celém snímku pravděpodobně to nejzajímavější), chyběl mi na úvod silnější háček a od počátku lepší práce s napětím, které by se pak přetavilo ve více pohlcující druhou, už znatelně svižnější, akčnější a celkově nápaditější půlku. Cailee Spaney se navíc rychle stává moji oblíbenou herečkou a Alvarez čerpající z celé ságy (včetně herního Isolation, ale i třeba Dead Space) se očividně snažil zavděčit všem fandům, možná bych ale raději viděl více jeho vlastních nápadů. Těch pár, co předvedl, totiž bylo celkem fajn. Na opakovaná zhlédnutí to ale bohužel moc nevidím. ()
Film chtěl sbírat plusové body hlavně odkazy na Vetřelce a Vetřelce a zpočátku se mu to i dařilo, jenomže odkazy se mi brzy okoukaly, herci a herečky se ukázali být v drtivé většině naprosto nezajímavými a začala se dít jedna hloupá situace za druhou (teplota v chodbě, kyselina ve stavu beztíže)... Až mě Romulus dočista otrávil. Ve výsledky je to podívaná takřka na úrovni Vetřelců vs. Predátora, která nepřinesla takřka nic nového, vlastně se o to asi ani nesnažila. A je to velká škoda. Scottův (nápaditý!) Prometheus je úplně někde jinde, a vlastně i Blackův Predátor: Evoluce. ()
Řadím se k té spokojené části znalců série, a to celkem výrazně. Na úrovni worldbuildingu se najdou nějaké lapsy, aktivita Weylandu je tady z pohledu syžetu překvapivě pasivní na to, jak moc tenhle původně zlý korporátní stín hýbe s celou mytologií a má prsty snad v celé galaxii. Ale jinak si teda vůbec nemyslím, že by to Alvarez zahrál jen na jistotu, jak mnozí naznačují. Nejenže vrhnul strašně úsilí do detailu a nabízí skvělé hororové sekvence, u nichž vám bude po těle nepříjemně, ale současně nezapomíná na další budování už tak spletité ságy. Jednak tematicky, v podobě linie “Jekyll a Hyde” androida, který v kostce zvýznamňuje paradoxní filosofii evolučního inženýrského vývoje založeného na pokroku na úkor empatie a hodnoty jediného života (nebo jedné posádky). A navrch vnáší emoční vazbu k hrdince, která v průběhu graduje a zásadně ovlivní její jinak diskutabilní finální rozhodnutí. A jednak opět v rámci evoluce celé ságy, která už víceméně stojí na smazávání rozdílu mezi stvořitelem a výtvorem, mezi dárkyní života a jejím systémovým zneužitím. Dvojí finále tak nejprve uzavírá emoční oblouk s androidem a hrdinkou, kteří čelí nejen inženýrským hororovým konstruktům, nýbrž i samotnému inženýrovi, androidovi v čistém korporátním módu Jekyll. A posléze, v pro mě velmi uspokojivém zúčtování, pečetí tematických vývoj ságy. Všechno je přitom řízené atraktivní sítí deadlinů, o nichž nejprve někdo lže, pak se víceméně srovnávají s časem projekce a nakonec se ještě urychlují nápaditým blbnutím s gravitací, u něhož jsem stejně jako u letošní Godzilly s Kongem netušil, jak moc ho v téhle franšíze potřebuji vidět. Nějak mě nezajímá, že z psychoanalytických, matriarchálních a bůhvíjakých dalších důvodů souvisejících se sexuální symbolikou to pro někoho není tak šťavnaté jako původní trilogie. Nikdy to nebude stejně geniální jako jednička nebo vyvážený co do akce a vývoje postav v ní zakořeněný jako dvojka. Ale je to vynikající horor, kde fakt máte z těch hnusáků husinu, a ve většině aspektů i velmi dobrý film ze světa Vetřelce, který posouvá zase o kus dál. A můžete si klidně remcat.. 85 % ()
Zklamání. Těch odkazů a parafrází na klasické vetřelčí momenty tam bylo moc a Romulus si nenašel svoji cestu, resp. ani nesnažil ji hledat. Jediné osvěžení je tak zaměření na mladou generaci a hrátky s nulovou gravitací. Jinak jsme všechno někde viděli. Po první projekci mi přijde, že i k Prometheovi se budu vracet radši, protože jak je na jednu stranu blbej, tak je aspoň svůj. To tu bolestně chybí. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (21)
- Natáčení probíhalo v Budapešti od 9. března do 3. července 2023. (Robopes)
- Filmaři se snažili využít praktické efekty co nejvíce to šlo. Pro potřeby natáčení vznikla řada komplexních animatronických loutek, ovládaných celými jednotkami loutkovodičů. Počítačovou animaci si tvůrci šetřili jen na několik vzácných momentů, na něž už loutky nestačily. (NiWi)
- Když hrdinové vstupují v čase 29:33 na vesmírné stanici Renaissance, do centra výzkumu a vývoje společnosti Weyland-Yutani, tak na stěně visí obraz (29:47) od Michela Serre (1658–1733) „Radnice v Marseille během moru 1720–1722“ a je ve filmu komentován: „Stanice je rozdělena na dvě části: Romulus a Remus. Obě slouží našim snahám o zlepšení lidské role ve vesmíru. Nemoci jako mor byly totiž cenou za lidskou mobilitu – cestování. Výzkum na vetřelcích má tyto nemoci potírat a lidi vylepšit.“ (Cenobita)
Reklama