Votrelec: Romulus

Tento film dělá pro fanoušky prvního Vetřelce to, co udělal Deadpool & Wolverine pro fanoušky Marvelu, tedy snaží se je celkem úspěšně okouzlit. Výprava bezchybná, scénář a postavy docela zajímavé, ale jak se vršily mrtvoly a odkazy na první film, přestal jsem být okouzlen a začal jsem přemýšlet o tom, jestli ještě může mít Vetřelecká sága nějakou budoucnost a jak by tato budoucnost ideálně měla vypadat. A nebylo to úplně veselé přemýšlení. První dva filmy řekly všechno, co bylo potřebné říct, a další filmy buď omílají dokola totéž, nebo nejsou Vetřelec... (14.08.2024)

Totální fandovské nadšení. Má to kus toho nejlepšího z každého TOP vetřelčího filmu, a to včetně hudby a super postav, které se nechovají jako maso na porážku - dokonce mezi sebou komunikují, radí se, a dělají moudré volby! Wow. Nejvíce jsem ovšem Alvarezovi vděčný za to, jak okatě opisuje z Isolation, a chci si tento největší herní horor co nejdříve znovu zahrát. [Kino Aero] (18.08.2024)

Zbytečný film. Parta puberťáků, která sní, že se dostanou na lepší svět, kde svítí slunce. Tak co takhle výlet na opuštěnou stanici a vypadnout. Nikdo nás nebude sledovat nebo nikomu chybět nebude, když si něco vypůjčime. A co se stane. Mrtvoly a okolí poničené. Opět zjistíme, ze společnost se o něco pokoušela a ono to překvapivě nevyšlo a běhají nám tu potvory a opravdu hrstka postav se snaží dostat pryč než nastane velké buuuum. V chronologii vetřelcich je to možná novinka, ale pro diváka, už velké klišé. Jenže postavy jsou nezajímavé a moje typy kdo umře v jakém pořadí  přesně vycházely. Hodinové, že napětí pátrání po lodi bylo nudné, protože na me nepůsobilo.  A ve chvili kdy se akce chytli vetřelci jsem si přál aby akce skončila. Snad je dobrá scéna s gravitaci byla originální. Jenže tenhle film má problém, že se z hlavní hrdinky snaží udělat dalsi Ripleovou. Alvarez jakoby ve finále nevěděl co dál tak nám po vzoru čtvrtého dilu a dvou preqvelu naservíroval dalšího vetřelčího "mutanta" neno hybrida? Ten bohužel nic nepředvede a po vzoru jiných se nechá lehce zabít. Tenhle dil se odehrává mezi jedničkou a dvojkou. Ale jeho význam nebo smysl? Nebo něco co by to mohlo spojovat se dvojkou? Ne prostě takový příběh o vetrelci jak z komiksů nebo knih, když ho vynecháte nic se nestane, protože jednoduse je zbytečný. Vetřelci zde nejsou žádnou hrozbou, když je mladá holka co poprvé v rukách drží zbraň dokáže postřílet. Prakticky stačí stát a pálit po nich. Žádný nápad, myšlenka nebo nějaký posun do předu. Co se dá pochválit jsou efekty, ty jsou skvěle - digitální výstup jedné z postav z prvního vetřelce - lahůdka. Jenže když je skoro vše ve tmě, která má uměle navodit pocit atmosfery a strachu se zpousta věcí ztrácí. Jde o to jestli se bude dál s postavama s dalším filmem pracovat ale co tam chtějí dalšího nabidnout než další zdlouhavý příběh vražený mezi ostatní dily, když to stejně jako tenhle nemá žádný posun vpřed. Prostě. Vetřelec jako značka je mrtvý, tak jediné co ještě zbývá udělat film - no mezi tímhle dílem a tímto se stalo tohle a musíte to vidět aby jste znali celý příběh. Jenže je to zbytečné a vidět to není třeba. (17.08.2024)

Jasně, v jádru je to, jak tu ostatně píší i jiní, dost nesourodý pejskokočičkovský slepenec, který ne vždycky působí kdovíjak přesvědčivě (citace ikonických hlášek z předešlých vetřelčích filmů jsou vesměs dost jalové), ale obsahuje až příliš výtečných scén a svébytných režijních nápadů, aby se to dalo celé jednoduše odstřelit jako vypočítavý korporátní rehash už jednou (stokrát?) viděného/slyšeného. Úvodní scéna s nalezením kukly, slastně pomalý build-up s příletem na odstavenou vesmírnou stanici, vynoření se xenomorfa z kokonu-vulvy (zatímco se jedna z hrdinek pokouší v panice otevřít zamčené dveře), over the top kyselinové zero G, finále, u kterého jsem si napětím málem okousal všechny nehty. Alvarez mi také konstatně dělal radost tím, jak chytře pracuje s předjímáním budoucích dějů skrze bezeslovnou obraznou symboliku – jako v okamžiku, kdy stanice, k níž se hrdinové pomalu blíží ve své lodi, zničehonic zakryje slunce-zdroj nadějí, nebo když si jeden z hrdinů při návštěvě stanice prohlíží znepokojivý detail na reprodukované malbě (Michel Serre, Vue de l'hôtel de ville de Marseille pendant le peste de 1720), na němž dítě saje z prsu mrtvé matky (na hromadě bledých těl pokosených morovou epidemií, brrr). Od doby, kdy jsem hrál Alien: Isolation, jsem si přál něco podobného vidět i na plátně – a Romulus, který z tohodle děsuplného herního majstrštyku nepokrytě čerpá snad nejvíc ze všech vetřelčích značek, mi tohle přání vlastně vcelku vrchovatě splnil. Za zmínku stojí i solidní Wallfischova hudba (skladba The Offspring zní jako něco od Anny Thorvaldsdottir) a skvělá Cailee Spaeny, která tu vypadá úplně jako Ellie z The Last of Us 2! Spoileroidní P. S. Nečekal jsem, že by tady docházelo k nějakému zásadnímu obohacení rozšířené vetřelčí mytologie, ale stalo se! Baví mě myšlenka, že černý mutagen, který Ridley Scott představil v Prometheovi, původně pochází z vetřelců – a že Inženýři, přinejmenším tedy ti, kteří vystupují v Prometheovi (jakýsi temný kult smrti, který se fyziognomií dost lidí od Stvořitelů v Alien: Covenant), jsou zjevně výsledkem experimentování s vetřelčí DNA. (18.08.2024)

V úvodu jsou načrtnuty nepříliš zajímavé postavy, přesně podle trendu, který velí podbízet se teenagerům. Co na tom, že série Vetřelec měla vždy dospělé postavy. Jakmile se ale tato partička poprvé dostane do problémů, je vše zapomenuto a užijete si drsnou atmosféru opuštěné stanice a beznaděj ve střetech s vetřelci. Ve filmu je hodně originálních nápadů, v čele s kyselinou ve stavu beztíže. Když tato nejlepší část filmu skončí, následuje ještě bohužel zbytečné a debilní finále s mutantem, který jako by vypadl z nejhoršího filmu série - Jeunetova Vetřelce: Vzkříšení. Slabší čtyři. (21.08.2024)