Ježiš z Montrealu

Starý příběh, v novém kabátě. O dvě tisíciletí zpět, ale se stejnými, nebo totožnými aktéry. A hlavně s velmi originálním příběhem a výtečnými herci, kdy Vám začne při pozorném sledování do sebe všechno zapadat a na konci už jen přemýšlíte, proč jste takovýto dobrý film už neviděli dávno dřív. Sám za sebe? Fakt nevím. (21.10.2015)

Zajímavý film, poněkud postmoderně aktualizující křesťanské učení o Ježíši Kristu. Křesťanům by se ale asi zdál značně liberální a nekřesťané jej pro změnu zřejmě nepochopí, protože pochopení pointy předpokládů důvěrnou znalost jádra křesťakské zvěsti. (Jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) (01.10.2006)

Samý spoiler! Hlavní hrdina se ze své verze pašijového příběhu snaží konstituovat divadlo jako chrám oduševnělého umění z kterého je třeba vyhnat penězoměnce komerce (třeba i vlastnoručně). Za své „učedníky“ vybere si hříšníky, kteří se prostituují v tak pokleslých žánrech jako je reklama (ten všežravý moloch, který parazituje na každé kladné emoci a snaží se ulovit každou duši) či dabing porna. Nadchne je a dá jim naději, že lze dostát svým zapomenutým ideálům, že herectví může mít vyšší smysl. Po smrti hrdinově přichází však Ďáblův posel v podobě právníka (jak taky jinak, že?) se svůdnou nabídkou na založení nadace na zachování duchovního odkazu hrdinova, samozřejmě se správní radou, kde se leckdo může stát předsedou či jiným potentátem. Někteří přijmou a znovu se zapojí do systému, někteří odmítnou. Ti pak končí v samotě, v zapomnění a na dlažbě metra pod plakátem, který je symbolem vítězství komerce. Ale snad jsou aspoň duchem blažení. (23.02.2015)

Pohľad na Ježiša očami tvorcov, ktorí s najväčšou pravdepodobnosťou vyšli z kresťanského prostredia, a jeho hodnoty majú hlboko „pod kožou“ , ale ktorých silne ovplyvnil modernizmus, veľmi rozšírená ( a nie vždy oprávnená) kritika Cirkvi, a v značnej miere aj východná filozofia, najmä budhizmus a jeho iný pohľad na utrpenie (jasne to vidíme napr. aj v úvodnej scéne samovraha, alebo v replike Hamleta pri kontroverznej pašiovej hre). Budhizmus je vo svojej podstate náboženstvom bez Boha (veď aj k nirváne si stačí človek sám), a tento film tiež. Je síce o Ježišovi, ale nie je o Bohu. Ježiš je tu prezentovaný ako výnimočný človek: prorok, ľudomil, ale aj ako údajný nemanželský syn rímskeho vojaka, kúzelník a cestovateľ, ktorý sa po rokoch vracia (?!). Aj umelecký pohľad, fikcia, či sloboda autorov by mala mať – hoci „len“ v mene pravdy (o ktorú sa snáď usilujú) svoje hranice, a nemala by zneužívať umenie (a citovať údajné výsledky archeológie) na predkladanie poloprávd a prekrúcanie faktov. To mi fakt vadilo. Film však má, napriek týmto výhradám svoju cenu. Poukazuje na hodnoty, ktoré sú výnimočné, a ktoré sú, žiaľ, v súčasnom svete často podceňované a zaznávané. Je o hľadaní pravdy, o ostrej kritike konzumizmu a komerčnosti, o slobode umenia, o etike, o nekonečnosti vesmíru, ktorý prevyšuje naše poznanie, o priateľstve, o pomoci druhým, ale hlavne...... o ĽUDSKOSTI . Ale je to stále málo! Túžba človeka po šťastí a dokonalosti siaha ešte vyššie. Ani človek, ani umenie nie je pravým zmyslom, ani cieľom. Chýba ešte jeden krok, ten najpodstatnejší: uveriť, že Ježiš je živý a prítomný Boh, ktorý nás – a všetky tieto hodnoty vysoko prevyšuje. A snažiť sa žiť za každých okolností tak, ako učil On. Nie je to v súčasnosti ľahké, ale len vtedy zažijeme pravú istotu, slobodu, pokoj a dotyk Lásky, a nerozhádže nás žiadny neúspech, sklamanie, či nepochopenie, ani tvrdý biznis, ani povrchné umenie, ani žiadny frustrovaný kňaz s morálnymi problémami . A určite si „nekopneme“ ani do Cirkvi iba preto, že nie je „moderná“ a ľudia, ktorí ju tvoria, žiaľ, nie sú dokonalí (mimochodom, tvoria ju nielen biskupi a kňazi, ale všetci pokrstení). (27.01.2011)

Jednoducho trapas, ktorý je vo umelo tlačenej francúzskej sekulárnej spoločnosti už bežným javom. Čo film s náboženskou tématikou, to je hromada peňazí vyhodených do vzduchu. A nech tu vidí umeleckosť kde kto, ani 100 oscarov by nezmenil dojem z filmu, ktorý je skôr urážlivým, než prínosným, skôr kontroverzným, než harmonickým. (18.07.2016)