Becket

Méně divadelní než Lev v zimě (ale stále dost), bohužel i méně naléhavé a nadčasové. Stále ale chytlavé. Zajímavé, jak O'Toole postavu Jindřicha II. pojal v rozestupu pouhých šesti let poněkud odlišně, i když pořád kontinuálně. Jeho důrazné, vždy do posledního gesta promyšlené a přitom stále energické herectví v kontrastu s Burtonovou v podstatě sympatickou prkennou horlivostí na každý pád vyznívá opět skvěle. Často zmiňovaný homosexuální podtón na pozadí rivality mi připomínal Kubrickova Spartaka. Ono se ale těžko hodnotí, jestli je to reflexe směřovaná do současnosti, nebo prostě věrné zobrazení přátelství dvou mužů v historii, které, jak se alespoň v učebnicích dějepisu píše, běžně nabíralo intimnějších podob než dnes, aniž by v tom bylo "něco víc". 3 a 1/2 (26.12.2013)

Vynikající, ale těžký film, který bych nedoporučila pro zkrácení nudy nebo dlouhé chvíle. Velmi moudré dialogy, které je nutno sledovat pozorně a vnímat jemné nuance, měnící úmysly i chování hlavních hrdinů. Logicky na sebe totiž navazují a cesta k tragédii je srozumitelná. Líbil se mi proces svěcení arcibiskupa i rituál uvalení klatby. Ani jedno z toho jsem dosud neviděla. Závěrem bych film charakterizovala asi takto. Jde o souboj dvou výrazných osobností, z nichž jedna moc i odpovědnost unesla, druhá nikoli. Proto ta silnější, která byla navíc i mnohem inteligentnější, musela zemřít. Král Anglie, závislý na přízni svého přítele a žárlivý na Boha, kterému dal jeho přítel přednost. Bez něho si totiž uvědomoval, jak je sám, obklopen jenom hloupými a prázdnými lidmi. Přitom ale neunesl zjištění, že ho jeho bývalý přítel ve všech směrech převyšuje. Film byl velkým zážitkem. (02.01.2014)

Jako člověk pravidelně týrán filmovými přepisy divadelních her (obzvláště historických) jsem se zpočátku bál. Zbytečně. "Becket" je nejen tango pro dva geniální herce, je to především nečekaně záživná přehlídka krásně vybroušených, vtipných a chytrých dialogů. Pokud se na to tedy chystáte, ujistěte se, že se budete dívat na solidně přeloženou verzi, protože by byla věčná škoda přijít o ty drobné slovní perličky a jehly bodané do protivníků. Od poloviny film sice začíná trochu sentimentálnět, panbíčkařit a stavět mravorové pomníčky, štvala mě taky ryčná, naprosto zbytečná hudba, to jsem ale nakonec - rád - překousl. Co víc? Uděluji bodíček pro škodolibou bukvičku, krále Francie. A obrovskou poklonu pro Petera O'Toole'a, který ve scénách rozervání mezi vlastní slabostí a citem k příteli dochází snad až na samotné hranice toho, čeho může být herec schopen. (21.11.2011)

Zkusím hádat, proč tenhle slavný historický velkofilm dosud uniká pozornosti místních fandů (do 11.10.2008 jen 13 hodnocení): ☻zřejmě nikdy nevyšel na DVD☻stopáž 148 minut☻v internetové komunitě k němu neexistují české titulky☻ - stačí to jako vysvětlení?___ Obdivovatelům Richarda Burtona by Becket určitě neměl uniknout, i když je pravda, že o dost větší prostor dostává ve filmu šílený král Henry II (Peter O'Toole). Jinde se vám ale charismatického Burtona s oholeným kolečkem na hlavě vidět asi nepodaří.___A teď to vezměme kriticky - za dvě hodiny a kousek, co film trvá, se divák o životě Thomase Becketa dozví prakticky kulový. Některé scény jsou až příliš natahované, uspávací (třeba hned ten králův příchod do krypty Canteburské katedrály). Pokud má být Becket film o sporu mezi králem a církví, proč režisér tento spor ignoruje a církev upozaďuje?___ Hodnotím film nejenom v kontextu světové kinematografie (a tady jsou to čtyři *), ale také v užším kontextu britské produkce 1960´s - a tady už jsou to jenom 2*. Proto jako první svým čtrnáctým hodnocením dávám méně než čtyři (což pro Becketa pořád znamená špičku na csfd). (11.10.2008)

Další z důkazů, že někdy je méně více. I s menším rozpočtem bez velkolepé výpravy, zato se silným PŘÍBĚHEM a dvěma rovnocenými protivníky se dá natočit vskutku silný historický ( divadelní ) snímek. Neboť Becket, to jsou ( kromě dobře napsaných dialogů ) především Peter O' Toole a Richard Burton. Současný Hollywood by se mohl a měl mnohému učit a vzít si příklad z tohoto přepisu divadelní hry ( podle Jeana Anouilha ) a místo utápění velkých finančních prostředků za velkolepé výpravy a akce by neměl zapomínat na to nejdůležitější a to samotný PŘÍBĚH. Velká škoda, že takovéto snímky a takovéto charismatické osobnosti jako je ústřední dvojice se již ( až na pár světlých vyjímek ) nerodí. Bez velkého přemýšlení a s nesmírnou radostí se tasím s plným hodnocením, neboť ani ten pokročilý čas, který uplynul od premiéry tohoto snímku, mu neubral nic ze své síly a výpovědní hodnoty. (23.06.2010)