Ohnivé vozy

Nezastírám, že to má pár zajímavých momentů (většinou ve spojitosti s hudbou), ale ty rozhodně nezachrání tento zmateně, nepřehledně zrežírovaný film s nevýraznými charaktery.Kromě parádní Vangelisovi hudby bych mohl vyzdvihnout snad jenom dobovou atmosféru, která se mi docela líbila. A to je málo - jestli tohle není nejhorší oskarový film co jsem viděl, tak bude tuto příčku minimálně atakovat. (12.06.2010)

Už dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. Ještě nikdy jsem se nedíval na muže víry, co běží závod na venkovské slavnosti a já se při tom klepal jak malé dítě čekající na dárek. Nebylo to kvalitou režie, která k dokonalosti nějaký kousek chybí. Ani kvalitní herecké výkony, ale ta hudba. Není to nikdo jiný než Vangelis, kdo posouvá tento film do sfér nekonečné dojemnosti a působivosti. Souboj mužů o jejich čest, jejich místo na světě a hlavně o jejich svědomí, které jim dovolí podívat se ostatním smrtelníkům do očí. Jednou se to prostě stane a režisér najde látku, která mu může změnit život a díky které muže vytvořit obrovský film. Takovým Ohnivé vozy rozhodně jsou. Filmem o osudech, o lidech, o nádheře jménem ŽIVOT a hudbě. Spojení všech prvků, které filmová řeč a kinematografie sama dovoluje od doby Jazzového zpěváka (1927) v dokonalou harmonickou ódu na život a věčný boj jedinců za úspěchem. PS: nadávat za to, že Vangelis nedostal Oscara za Dobytí ráje mohu, ale za tento film to pro Akademii bylo podle mě nejjednodušší a nejrychlejší rozhodování, protože Vangelis je hlavní ohnivý vůz filmu.... (13.03.2007)

Dnes (do značné míry neprávem) pozapomenuté sportovní drama, jež nezačíná a nekončí pouze u konstatování velikosti lidské vůle, ale mnohem komplexněji nastiňuje otázky motivace, přesvědčení, důstojnosti, svědomí a ceny, kterou jsme ochotni zaplatit za vítězství. Kromě zručné režisérské práce stojí za povšimnutí i kvalitní herecký výkony, především dvou charismatických protagonistů a kultovní Vangelisova hudba. (19.01.2018)

Napínavý čtyřoscarový příběh souboje a osudů dvou nejlepších britských běžců roku 1924 - sveřepého abiciózního Žida a studenta na Cambridge Abrahamse a létajícího Skota a zbožného misionáře Liddela - před a na olympiádě v Paříži. Silné osobnosti se silnou vůlí které se nedaly ovlivnit svým okolím. Vše suverénně režírované a s krásnou hudbou od Vangelise. Trailer: http://www.csfd.cz/film/12881-ohnive-vozy-chariots-of-fire/videa/ (30.01.2010)

Na Ohnivé vozy jsem se těšil, přeci jen vychvalovaných filmů o běhání moc není. Byl jsem ale hodně zklamaný. Silný příběh byl natočen podivně. Zpracování ve mně nedokázalo vyvolat téměř žádné emoce. Hlavní problém byl, že jsem nenavázal žádný vztah s postavami a nedokázal jsem jim fandit. Obsazení se moc nepovedlo a z počátku jsem měl problém se v postavách vyznat. Další výtkou jsou často opakované a zpomalované scény, bylo jich moc a povětšinou mě štvaly. Vidět jeden závod desetkrát, stejně jako opakovačky u finále stovky na olympiádě? Nevím, do filmu mi to vůbec nesedlo. Režisér a kameraman se asi potřebovali předvést a trochu si tu svou polívku přesolili. Je to obrovská škoda. Dávám slabé tři hvězdy a to dám ještě jednu navíc spíše za ten běh a za samotný sportovní příběh v reálu. Konkurence na Oscarech v roce 1982 byla tak slabá? (25.01.2021)