Ohnivé vozy

Pred blížiacou sa olympiádou v Londýne som sa nechal nažhaviť inšpiratívnym príbehom Erica Liddela, ktorý svetu ukázal, aké sú aj pre vrcholového športovca dôležitejšie veci a ideály, a že viera v Boha je vyššie než olympijské zlato. Skvelý film s prenádhernou hudbou Vangelisa a personou s vizitkou ľudskej čistoty, charizmy a vzoru. (16.07.2012)

Film o lásce ke sportu.. bohužel slavnou úvodní scénu celý film nepřekoná, což je opravdu škoda. Místy je film trochu utahaný a upovídaný a sportovní scény nejsou dechberoucí nebo jakýmkoli způsobem zajímavé. Takže proč čtyři hvězdy.. protože i přes to všechno špatné je cítit síla sportovního ducha. (13.08.2012)

Dušínovský film, který mi ale nedal týden spát. Snad v žádném jiném filmu jsem nepřijal více ten fakt, že dokážeme cokoliv, pokud do toho vložíme všechnu svojí energii. Navíc vše je výborně zahrané a jak jsem se dozvěděl přímo od režiséra, výběr neznámých herců byl jeho nápad a podle mě trefný, výkony jsou zde vynikající. To samozřejmě platí i o hudbě, která jen dokresluje jedinečnou atmosféru jak 20. let 20. století, tak jedinečnost lidského ducha. (02.04.2010)

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper (15.06.2008)

Poprvé jsem je slyšela, ano, slyšela, z walkmana v roce 1985 na tehdejším jugoslávském pobřeží a také poprvé uslyšela jméno Vangelis. Na film jsem si musela ještě pár let počkat. A jakmile jsem slyšela první tóny, bylo to stejné jako kdysi. Labutí kůže a sevřený krk. Rázem v topce mých nej. Hudba neztratila své kouzlo a neztratil jej ani film. Při žádném z dalších sledování. Chariotr of Fire se nedají vidět jen jednou, je to droga, droga jménem film spojený s drogou jménem hudba. (Jen Ben Cross dnes už není takový mladíček jako kdysi. Ale Žid, mám takové nějaké židovské období, Amen, Pianista, teď Ohnivé vozy. Skladba za skladbou plyne jako organická součást filmu. Vangelis tehdy nebyl pojmem jako dnes a tohle byl jeden z prvních soundtracků, který jsem si pořídila. Do mého zlatého fondu tedy patří nejen film, ale i hudba. Nehledě na to, že Vangelis naplňuje mou lásku ke sborovému zpěvu měrou vrchovatou. Natočit strhující film, kde je prvoplánový běh, zpěv a Bůh, to je opravdu umění. Mravní poselství pak je věcí druhou. (15.08.2008)