Ohnivé vozy

Patetické a nepřesvědčivé v charakterech, proslovech, dialozích i sportovních výkonech, zároveň v něčem sympatické - dobře to tu vystihl LeoH, tak budu šetřit síly. Jen mě zaujalo, že Lindsay Anderson, sám autor trilogie filmů, které počínaje If (Kdyby) šijí do zkostnatělé britské upjatosti a pokrytecké morálky, si na stará kolena zahrál ve snímku, který ji ani tolik netematizuje, jako je jí celý možná i nechtěně prosáknut. *~ (27.03.2022)

Hluboce niterný a intenzivní film o sportovcích - který se mi ani nechce označit za sportovní, při tom jak moc se liší od těch, které jsme si zvykli v daném žánru vídat. Jde o excelentní filmařinu s neuvěřitelně hutnou atmosférou, na čemž mají kromě výborných herců v hlavních rolích (ačkoliv i ty vedlejší obsadily legendy jako Sir John Gielgud) lví podíl kamera Davida Watkina a samozřejmě dnes už legendární hudba od Vangelise. Kdyby nebyl tak divácky nepřívětivý, napsal bych, že jde díky zvolenému tématu a hlavně nepříliš častému úhlu nazírání na něj o osvěžující film. Pojednává totiž o osobnostech sportovců a jejich vyrovnávání se především se sebou samými. Obzvlášť Ben Cross je jako po prolomení společenských bariér bažící židovský superatlet a student prestižní univerzity geniální - fascinující a obdivuhodná osobnost, se kterou bych si ale dvojdomek opravdu stavět nechtěl. Ani se mi nechce snižovat tuto výjimečnou událost klišé zavánějícími slovy o tom, že s hodnotami, které hrdinové Ohnivých Vozů tak silně cítili, a za které (a se kterými) nejenom na sportovním kolbišti bojovali, by bylo dobré vídat se častěji, a hlavně nejen na plátně, ale především ve skutečném světě - jenže kde jinde to chcete pronést, když z celých těch dvou hodin není při všem výše uvedeném ani v náznaku cítit patos nebo vzdychání po starých zidealizovaných časech? Závěrem jde říct snad jen to, že Chariots Of Fire jsou skutečně povznášející film. Hutný, nepříliš lehce stravitelný, ale ve všech ohledech výjimečný. 90% (22.09.2012)

Film rozhodne nie je zlý. Ale má v sebe množstvo minichýb a keď ich je tam priveľa, vadí to. Živým príkladom je Vanglisova legendárna hudba, ktorá síce je dokonalé hudobné dielo, no ako filmová doprovodná hudba je nanič, vzhľadom na fakt, že na seba strháva prílišnú pozornosť. Vangelis nebol FILMOVÝM skladateľom a tu je to vidno... (28.04.2012)

Nikdy neodpustím akademikom ( alebo rovno jeho tvorcom ? ), že tento priemerný snímok uprednostnili pred Spielebergovou genialitou menom DOBYVATELIA STRATENEJ ARCHY. Film sám o sebe nieje až tak zlý, no určite nieje Oscara hodný a z priemeru vytŕča len majstrovský Vangelisov hudobný doprovod a zopár efektne natočených scén bežeckých závodov. (24.02.2012)

Ak dostal tento športový film cenu akadémie, tak potom je v mojich očiach ešte veľa oscarových filmov so športovou tematikou. Príbehy športovcov alebo tímov ma vždy dokázali zaujať, tento však vo mne až tak záujem nevzbudil. Počas veľkého množstva závodov a pretekov som zaznamenal jediný, pri ktorý ma upútal ako ozajstný pretek a pri ktorom som držal palce. A vôbec to neboli tie vrcholné, záverečné. Životopisná cesta pretekárov si tiež nerozložila sily aby utiahla moju pozornosť na oboch aktérov, takže z tohto žánru len mierny nadpriemer. 65%. (11.03.2008)