Pan Smith přichází

Jistě tak trochu naivní film, který ale ve svojí poctivosti funguje. Americký patriotismus nemusí být nutně špatný a tady ve svojí snad nejčistší formě zranitelně vystupuje až na povrch. Bylo by snadné ho odsoudit, ale není to vůbec potřeba. Co nefunguje je naprosto useknutý konec, který nedá myšlenkám doznít. A když platí, že konec je nejdůležitější část filmu, stala se ve střižně velká chyba. (26.10.2010)

Politický snímek, kterému se bezpochyby kvality upřít nedají. Capra je velice zručný režisér a herci tu odvádějí své nadprůměrné výkony. Scénář postavený na charakteru Jeffersona Smitha také potěší. Jenže první polovina není až tak chytlavá jako druhá a nebýt toho šťavnatého, zručného a dlouhého Stewartova proslovu, zůstal bych u nižšího hodnocení. [7/10] (Columbia) (Čb. /// Produkce: Frank Capra /// Scénář: Lewis R. Foster, Sidney Buchman /// Kamera: Joseph Walker /// Hudba: Dimitri Tiomkin /// Oscar: Lewis R. Foster (původní námět) /// Nominace na Oscara: Frank Capra (nejlepší film), Frank Capra (režie), Sidney Buchman (scénář), James Stewart (herec), Claude Rains (herec ve vedlejší roli), Harry Carey (herec ve vedlejší roli), Lionel Banks (výprava), Gene Havlick, Al Clark (střih), Dimitri Tiomkin (hudba), John P. Livadary (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.01.2010)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Tak tohle je opravdu filmová klasika jako hrom. Demokracie, patriotismus, naivita, víra v pravdu a já nevím co ještě, ve smrtící epické kombinaci, která ale zázračně nepůsobí pateticky ani trapně. Naopak. Nedá se nic než fandit a užívat si tuhle Stewartovu naivní jízdu až do velkého finále. A to finále je opravdu, opravdu obrovské. 9/10 (26.11.2014)